Muž na radnici

Nejarogantnější komoušské svinstvo, co jsem od Dietla viděl (a viděl jsem i Okres na severu). Celou dobu se jedná o zbourání značné části starého města a její nahrazení panelákovým sídlištěm. Komoušským šmejdům vděčíme za devastaci historického centra nejdenoho města (nejen kvůli bytům: srov. jihlavský Prior), v případě Mostu za úplné vymazání města celého. Co na to Dietl? Jako obvykle. Domy k demolici určené zástavby jsou prezentovány jako zanedbané, zdraví škodlivé barabizny  a občané stavějící se proti celému projektu (jako by jim to mohlo být co platné) vykreslováni jako malí intrikáni a ještě menší ukřičení prospěcháři starající se jedině o to, aby na tom vydělali nebo aspoň neprodělali. Že by jim mohlo záležet na zachování jejich domovů i domovského prostoru společného, kusu srdce města, v němž vyrostli a s nímž jsou spjati stejně jako generace jejich předků? Ne, nic takového ani nezazní (leda snad ve vztahu k místní hospodě). Památkáři, kteří ke konci k předsedovi nakráčejí, ze sebe udělají úplné trotly. Kromě těchto invektiv propagandistických je zde též nehorázná invektiva jiného druhu, čistě poetická, vůči určité postavě, a po podobném zážitku z Ženy za pultem mohu už říci typicky dietlovská, tady ale ještě hnusnější a trapnější. Jde o to, že pan Dietl nedovolí svému dokonale kladnému hrdinovi, aby se evidentně nevhodného partnera prostě slušně zbavil (u Ženy je to bývalý manžel a otec jejích dětí, u Muže staronová láska, která se k němu přilepila poté, co ovdověl). Nová družka má své lepší i horší stránky, které se postupně projevují, a divák už dávno ví, že by se předseda měl od ní odstřihnout, protože tohle nemůže fungovat, a jít za lepším (jež se dávno rýsuje). Dokonce i k nějakému poněkud rozchodu skutečně dojde, ale hrdina je ochoten vše urovnat, takže antihrdinka se musí ve finále projevit jako odporná svině, z ničeho nic a neorganicky vzhledem k jejímu dosavadnímu charakteru, takže hrdina může odplout na mravním oblaku a konečně má právo na takový osobní život, jaký by chtěl, a na partnera (-ku), kterého (kterou) skutečně miluje. Venkoncem je seriál, o jehož úplné vylhanosti netřeba se šířit, schématický a spíš neživotný, ale pořád koukatelnější než nemožný kuchař Sváťa Kuřátko, kterého také spáchal pan Dietl. Body plus: Bláhovy záchvaty a hlášky ("Jenže ono to není totöööžž" je moment, který stál za sledování celého seriálu), osoba finální předsedovy lásky a oblíbená písnička jeho fotra Když jsem já ty koně pásal (v instrumentálním provedení znáte z Na samotě u lesa, za kterýžto postřeh děkuji PollyJean). Čtěte: Marthos, sportovec, sud, argenson, Ony. (28.11.2023)

Dietl by se měl nechat léčit. Některé incestní záběry Buchvaldek - Steinmasslová a jejich obligátní líbání na pusu...prostě divný!:-) Propaganda a glorifikace režimu a jejich představitelů je zde samozřejmě masivní...ale mě to baví sledovat. Jedna hvězda za postavu cholerického, ale věrného náměstka Hlavici a pak samozřejmě za mého oblíbence Moučku, který se s tou šedivou, funkcionářskou kšticí snad narodil! (13.11.2011)

Bolševická katastrofa. Drzost, s jakou se komáři odvážili podat svůj zrůdný plán likvidace historických částí měst je do nebe volající. Když vidím, jak v seriálu choděj lidi za starostou a prosej ho, jestli by mohl zbourat jejich rodinné domy a přestěhovat je do paneláků - no doprdele, to je na dělo! (12.08.2012)

Chlap jakých je na každé radnici třeba. Nezkorumpovatelný, mravný až hanba, příkladně bojující za dobro a trestající zlo. Usměrvovač darebáků, co se pak chytají za nos a odcházejí ponížení jeho mravní autoritou. Umí ke každému promluvit. Vyřeší všechny problémy do té míry, jakou mu jeho pravomoc dává. A nedává si malé cíle. Chce, aby občané bydleli lépe, a něco po nich, vedoucích pracovnících bylo vidět. Třetina staré výstavby musí být stržena, aby byla nahrazena moderní výstavbou. Tento těžký úkol přes řadu problémů se jim podaří zrealizovat. (24.09.2010)