Detské hry

Musím povedať, že toto bolo celkom sklamanie. Ústrednej hereckej dvojici nemám čo vytknúť, Marion aj Guillaume sú super.. ale ten príbeh bol celý nejaký postavený na hlavu. A síce záver bol aký bol, nepomohol už ničomu. A to, že Ameliu nemožno nahradiť, je každému jasné. Aspoň tie rôzne verzie La Vie En Rose boli príjemné na počúvanie :) (06.09.2013)

"Vadí alebo nevadí?" - Tak priznám sa, že mne vadilo! A to mnoho vecí v tomto filme, ktorý nebyť zbytočnej dramatizácie a prehnaných "prianí", mohol byť naozaj výnimočný. Skvelá myšlienka na film, ale tie zlomy v deji boli na mňa moc. Mám rád francúzske romantické komédie, a od tejto som naozaj čakal veľa. Zozačiatku to vyzeralo byť nesmierne zaujímavé, lebo od detí sa blbosti svojim spôsobom aj očakávajú, ale že ich to zostane držať aj v dospelosti - alebo dokonca sa to vystupňuje ešte do väčšej absurdnosti, to som veru nečakal. Z nevinnej rozprávky sa stala tragikomédia. A pritom by stačilo povedať VADÍ! - veď na tom nieje nič zlé mať vlastnú vôľu. No nič, možno som len na takýto druh filmu nemal náladu... (26.02.2013)

Svým způsobem velice znepokojující film (což mu přičítám k dobru), na druhou stranu hrozně blbý. Pointu chápu, ale jednání a motivace jednotlivých postav mi přesto přišly úplně mimo, zvlášt v detailech. Naprostá neschopnost se do jednoho z nich vžít mě po velkém finále donutila říct pouze "...aha" a jít si pustit The Artist. To byla jiná jízda. (04.11.2013)

Nevadí: Fantaskní příběh od dvou zamilovaných, kteří než aby si to řekli, hrají celý život čím dál bláznivější hru plnou absurdních výzev, aniž by jim v tom realita okolního světa jakkoli překážela. Vadí: Podivný příběh od dvou do sebe zahleděných, kteří než aby si to konečně přiznali, hrají celý život čím dál bezohlednější hru plnou čím dál nesmyslnějších výzev, aniž by si všimli, že existuje i svět kolem nich a v něm i jiní lidé. Ano, je to trochu jako Amélie. A Amélie mi vadila. (30.08.2019)

Na tenhle film jsme se díval tak trochu z povinnosti. Doporučil mi ho můj filmový „bratr ve zbrani“ a guru v jedné osobě. Nakonec jsme se k němu dostal a překvapivě toho nelituji. :-) Není to vůbec špatné. Život obou hlavních hrdinů ovládla dětská hra, která jim nedá spát. Oba dva pohltila a prostoupila jejich realitou běžného života. Sami už neví, co je skutečné a co jen „hrané“ v jejich společném vztahu. Zejména scéna v restauraci byla v tomto ohledu opravdu krutá. Nakonec se ale vše v dobré obrátí, nebo ne? Podle mého mínění vyznívá závěr dost rozporuplně. Sice zničili oba dva hrdinové životy těch, kteří je milují a žijí s nimi, ale našli konečně cestu k sobě navzájem. Tohle pak bylo zřejmě naplnění jejich života, kdy už přestalo ostatní kole nich mít smysl. Byla to pravá láska? Pokud ano je dovoleno zradit svět a blízké pro to, co milujeme? Tento moment, na konci filmu v dešti před nemocnicí, kde se setkají oba páry, je pro mě ten nejsilnější okamžikem celého příběhu. Toto morální dilema je podle mě to nejzajímavější pro diváka. No jestli se to tak dá říct. :-) Doporučuji si případným zájemcům přečíst Evžena Oněgina, kde dochází k podobné situaci jako před nemocnicí. Podobný problém se zde řeší jiným způsobem. (27.01.2008)