Detské hry

Vím o lidech, kteří by se rvali do samotné krve, že Vadí nevadí je nejlepším filmem všech dob... Ehm... podle hodnocení už asi vidíte, že já mezi ně rozhodně nepatřím. Nejvýznamějším důvodem je - Amélie, která přinesla francouzskou vizuální trhlost k dokonalosti o pár let dříve a vedlo toho fakt, že zápletka filmu celou dobu visí na opravdu, opravdu tenké nudličce uvěřitelnosti (což samo o sobě nemusí být nedostatkem) moc nepomáhá. Děj a chování postav je tyranské, arogantní a měl jsem problém se naladit na vztah ústředního páru. Což, abych tak trochu odkázal na následující kariéru Yanna Samuella, se perfektně podařilo vyvážit v původní korejské My Sassy Girl, která má premisou více než blíže k Vadí nevadí. Pohádkovost a hravost, kterou se vás snaží opít první kapitola je rozhodně vedlejší, méněcenou tváří k té ošlehané, trpké a cynické notě na které film skončí. 55 % (18.12.2015)

No tak mňa tento film totálne sklamal a otrávil.. Straašne samoúčelný shit, tvorcovia sa za každú cenu snažili aby to celé pôsobilo cool, efektne, šokujúco a pritom sa akosi zabudli venovať príbehu, ktorý z celkom zaujímavej zápletky skĺzava do stále hlbšieho bahna plného lacných klišé, trápností a nelogickostí, hlavne že je to všetko v coolovom videoklipovom balení..herci síce hrajú dobre, ale keďže ich postavy sa správajú tak stupídne a ich činy sú absolútne odtrhnuté od reality, majú u mňa nulové sympatie..no a ten neskutočne trápny a gýčovitý záver ma už totálne dorazil, týmto gulášom môžu Francúzi pokojne konkurovať bezduchým americkým recyklátom pre teenagerov. (17.09.2008)

Dospělost je pro dětský svět, tím čím byl ledovec pro Titanic. Víme, že to jednou přijde a neobejde se to bez obětí. Roztomilé a přitom bolestné. Hravé a přitom vážné. Fantaskní a přitom tolik reálné. Sobecké a přitom láskyplné. Film Vadí nevadí je vlastně úplně stejný jako život, taky plný protikladů, které doceníme, až vyrosteme. (18.10.2009)

Tento príbeh,a hlavne spracovanie je senzačné. Nechcem zabudnúť na tú strhujúcu scénu keď Julien uniká pred políciou a hlavou mu prebleskujú všetky veci, ktoré nestoja za nič v porovnaní so vzrušením, ktoré mu prináša Sofia. Milujem tú sekvenciu filmu. Čo mohlo byť o niečo pestrejšie, to je hudba, variácií La vie en rose sme si užili až až, ale ja si prosím viac (viac inakosti, menej ružovosti? :) ). Na konci sa film vracia do začiatku - ponecháva diváckym dušiam miesto pre interpretácie spôsobom, ktorý obchádza pátos či klišé. Koniec postáv v betóne je symbolický a predstavuje "game over" a nový začiatok. Julien a Sofia prestali vymýšľať. Nevadí. Moja interpretácia. Pretože je niečo nepopierateľné na vlastný ch koncoch a od Thelmy a Louise ja príležitosť "posledného slova" neprehliadam. Thelma s Louise, tie vás v tom vyškolia, aspoň ja to budem vždy tvrdiť. (10.01.2010)

"Vadí alebo nevadí?" - Tak priznám sa, že mne vadilo! A to mnoho vecí v tomto filme, ktorý nebyť zbytočnej dramatizácie a prehnaných "prianí", mohol byť naozaj výnimočný. Skvelá myšlienka na film, ale tie zlomy v deji boli na mňa moc. Mám rád francúzske romantické komédie, a od tejto som naozaj čakal veľa. Zozačiatku to vyzeralo byť nesmierne zaujímavé, lebo od detí sa blbosti svojim spôsobom aj očakávajú, ale že ich to zostane držať aj v dospelosti - alebo dokonca sa to vystupňuje ešte do väčšej absurdnosti, to som veru nečakal. Z nevinnej rozprávky sa stala tragikomédia. A pritom by stačilo povedať VADÍ! - veď na tom nieje nič zlé mať vlastnú vôľu. No nič, možno som len na takýto druh filmu nemal náladu... (26.02.2013)