Réžia:
George WaggnerHudba:
Edward WardHrajú:
Boris Karloff, Susanna Foster, Turhan Bey, Gale Sondergaard, Thomas Gomez, June Vincent, George Dolenz, Jane Farrar, Ludwig Stössel, Ernö Verebes, Lotte Stein (viac)Videá (1)
Recenzie (4)
Oscar 1 nominace: Výprava ()
The climax bych spíše označil jako romantický thriller než horor. Tenhle horor nemohl děsit ani ve 40 letech. Ale zase je barevnej jeden z nejstaších barevných filmů. Film vyprávý o tom jak jeden chlap zabije svou milou, a po několika letech v divadle začíná zpívat jedna ženská která má hlas stejnej jako předešlá. No a pak začíná teror, tedy teror spíše pokus o něj. Prvních 50 minut se nic neděje a jen se povídá. Navíc herci byly děsně nepřesvědčivý snad kromě Karloffa ale taky mi přišlo že si to hraní moc neužívá. Tohle je typ hororu která upadl v zapomění a není to moc na škodu. Osobně tyhle typy filmů vůbec nemusím(opera, vrah, láska). Tenhle film je fakt děsně roztahanej a mít tak 70 minut+nějakou akčnější sekvenci hodnocení zvednu, ale tohle prostě není pro mě. A rozhodně se nejedná o horor.2*. ()
1) Nemám rád technicolor. 2) Operu miluju, ale v divadle naživo, ne v televizi (resp. na monitoru). 3) Kladní hrdinové jsou napřesdržku. Všichni. 4) Jediný herec stojící za zmínku je nepřekvapivě Boris Karloff a jeho uhrančivý pohled. 5) Ta přeslazená romantika! Ach bože. 6) Film je především dlouhý. A to tak dlouhý, že i kdyby byl o polovinu kratší, pořád by byl ještě dlouhý. (Díky, Sklepe.) 7) Již nikdy víc. ()
Dávám hodně slabé dvě hvězdy za svoje oblíbence Borise Karloffa a Gale Sondergaardovou a taky za hezký technicolor, který byl v té době ve snímcích podobného ražení velmi vzácný. Jinak bohužel se o tomto filmu moc pozitivního říct nedá. Příběh je příšerně nezajímavý a hlavně strašně zdlouhavý. Chybí jakýkoliv spád a napětí. To nemluvím ani o tom, že by tam byl nějaký pokus o horor. Kromě pohledu Borise Karloffa tam skutečně není nic z čeho by měl jít strach. Příběh se odehrává v prostředí opery. Nikdy jsem tomuto žánru nefandil a nezajímal se o něj a tento film mi ho znechutil ještě víc. Zatímco ve Fantomovi opery z roku 1943, který byl taktéž barevný a odehrával se ve stejných kulisách, mi operní scény nevadily a přišly mi docela zajímavé, když už nic tak alespoň vizuálně, zde mě neskutečně iritovaly. Nejenom, že tam byla přehršel růžovoučké barvičky, ale ještě navíc mě z těch uječených primadon málem praskly bubínky. ()
Reklama