Trio z Belleville

TRIO Z BELLEVILLE je myšlenkově hluboké, zábavné, humorné a groteskní... a navíc je zcela oprávněně vychvalované a opěvované. Troufnu si tvrdit, že v případě tohoto Chometova opusu jde (více/méně) o záležitost ryze dospěláckou. Nechci teda nijak odrazovat od shlédnutí děti, ale myslím, že tento příběh je stavěn především pro dospělejší část populace. Dějové/obsahové souvislosti jsou mnohdy vysvětleny nezřetelně - tak, že by tento snímek imho většinu nedospěláků neoslovil (ba v horším případě odradil). Snímek oplývá kopou geniálních vtípků, náznaků, narážek, hříček a vychytávek, které z něho dělají dílo svěží a na několik shlédnutí. Shrnuto a podtrženo: Viděl jsem, kochal jsem se... a rád si jednou za čas tento filmový zážitek zopakuji. (02.02.2004)

Tak prázdný, až mi z toho bylo na nic. Pomalý film, jehož tempo je udáváno pískáním babičky trenérky, sice má co nabídnout po animační stránce (vize New Yorku, tělesná konstituce cyklistického závodníka apod. vychytávky), ale nedokáže tím skrýt unylou konstrukci děje, který působí dojmem báchorky špatného vypravěče. (30.10.2009)

Rozprávka? Dráma zo života, okorenená o slávny cyklistický závod a motív staroby? Podobenstvo o vzostupe a páde, ceste za úspechom a zašlej sláve zo symbolicky rastúcim Parížom a zástavbou, ktorá neberie konca a škrtí obyvateľov predmestí? Viacvrstevnatá satira modernej (nielen) francúzskej spoločnosti? Muzikál, resp. hudobný film? Pravoverná gangsterka? Číra cinefília, ktorá cituje a odkazuje, kde sa dá? Alebo snáď všetko dohromady? Odpoviem za vás - posledná možnosť je tá správna. Rozplývanie sa nad Chometovým umením skĺbiť neskĺbiteľné a vytvoriť tak dômyselne komplexný vzorec pokrivenej reflexie reality, to už urobili iní. Mne len zostáva povedať, že sa moje chorobné chronické pritakanie s týmto šibalským kúskom s pompou vracia na scénu. Nebudem to už predlžovať. 100% (14.08.2014)

Po vizuální stránce tomu není co vytknout. Animace je originální a nápaditá stylizace některých postav se mi obzvláště líbila (hranatí mafiáni, chlap s rysy myšího obličeje). A hudba byla taky hodně příjemná. Bohužel mě atmosféra a poetika celého filmu vůbec neoslovila a tempo je tak zoufale pomalé, že jsem se většinu času dost nudil. Na to, že to má hodinu a čtvrt mi to bohužel utíkalo dost pomalu. Zkrátka se mi to nedostalo správně pod kůži, ale zajímavý film to rozhodně je. (30.10.2009)

Ach, mějte mě za ignoranta a neznaboha, ale ač mě hudba těchhle trojčat uchvátila (viz Django a Josephine, na ty dva bych se vydržela dívat donekonečna) a výtvarná stylizace okouzlila, děj snímku mě nechal zcela chladnou (asi jako jednu z nedovařených žab z Bellevilleské stoky). Snad až ty první takty Marseillaisy jako oslava padouchova skonu dokázaly vyloudit na mé tváři úsměv. Bohužel. Upřímně váhám mezi 2 a 3 hvězdami, nechám to na 3 s úctou k Chometovi (jehož kratičký segment z Paříži, miluji tě mě potěšil velmi). (18.06.2011)