Love Story

Láska dává křídla. Řekli si zřejmě tvůrci a připravili, za pomoci střihu a zábavných rejpavých dialogů dvou zamilovaných, přímo zběsilou, energií (však ke konci se vytratí) přetékající romantiku, která zbytečně tento vzájemný cit nepřikrášluje a představuje jej takový jaký je a jaký jen může pro dva mladé a zamilované lidi, na začátku jejich strastiplné cesty dlouhým životem, být. Rozpor otce a syna jen skvěle dokresluje celkové drama, a dojemný, emotivní závěr. Sympatický, krásný pár a přímo dokonalý, hudební doprovod. (17.02.2014)

Love Story není příjemným filmem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to bolestivý snímek o sebeobětování, touze, odpuštění a o těch nejhlubších a nejupřímnějších citech jaké jsem kdy v americkém romantickém filmu zahlédl. Přes nepatrné množství lehce kýčovitých scén bych tento snímek spíše než romancí nazýval společenským dramatem a hutným obrazem své doby. Herci nepřekvapivě dobří, například Ryan O'Neal mě přes svůj "odtažitý" herecký výkon (jeho postava je komplikovaná a cesta k ní stojí diváka úsilí) zaujal podobně, jako o pár let později v geniálním Barry Lyndonovi. A poťouchle cynické mršce v podání úchvatné Ali McGraw jsem podlehl v jejím prvním dialogu (pro podobně svéhlavé a samostatné ještěrky mám prostě slabost). A co se týče samotného závěru, tak i přes svou cynickou povahu rozhodně nesdílím názor, že se jedná o laciné citové vydírání (však pointa snímku je vyzrazena hned v první větě a úvodní minutě) a zcela nepokrytě se přiznávám k vlhkým očím. Za mě jeden z nejupřímnějších a nejemotivnějších filmových konců, jaký jsem dosud viděl. // Segal se nezapře, doufám, že se jednou dočkám zfilmování Doktorů a filmovému zrození Laury Castellanové . (25.11.2012)

Na 1. máje je takřka povinností pro filmového maniaka mého formátu se podívat na nějaký dobrý romantický film. Dle všeobecného hodnocení snímek Love Story vypadal na tu správnou směsici hezkých i smutných okamžiků. V tom rozhodně nezklamal, v jednotlivých scénách spolu o místo na výsluní bojují jadrné laškování, vtipné komentáře a téměř památné věty obou hlavních protagonistů. Ali MacGraw svýma šibalskýma očima a širokým úsměvem okouzluje ze všech filmových záběrů. V závěrečných minutách je to ale trošku kontraproduktivní, protože to, v jakém by měla být stavu, s jejím vzezřením moc nekorespondovalo. Ryan O’Neal v roli sympatického mladíka s blonďatou hřívou neposlušných vlasů je zkrátka nevinnost sama. A tak se mu jen těžko věří role bouřliváka a „černé ovce“ rodiny, kterého už ho nebaví poslouchat otcovy příkazy. I tak mě ale víc zajímal právě vztah mezi těmito dvěma titány, než až trošku kýčovitá láska mezi dvěma rozdílnými sociálními třídami. Celkově jsem měla problém najít si cestu k zamilovanému páru. Ani v poslední třetině snímku jsem neměla pocit, že s nimi soucítím jako s jinými. Minimálně mé oko zůstalo suché, což už něco znamená. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu druhou šanci a najdu správné propojení, ale momentálně mě film minul docela zásadním obloukem. Průměr pak hodně napravuje hudba (Francis Lai), která je naprosto famózní a právem byla oceněna u odborné veřejnosti (rozuměj, dostala Oscara za "Original Score"). (01.05.2013)

Tato romance je udělaná vskutku pečlivě a s láskou. Je to líbezné, poklidné, harmonické. A snad právě v tom je největší slabina filmu. Nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ta nejzásadnější je známa již od úplného počátku a ostatně nakonec i ta plyne celkem poklidně a smířlivě. A vše, co je mezi tím, lze nazvat jako nalezení ideálu, respektive přesněji řečeno, jakési představě o ideálu. Neboť i v tomto případě alespoň jeden musí ustoupit ze svého původního plánu a představ o běhu dalšího života. Ale koneckonců po čem drtivá většina lidí prahne ze všeho nejvíce? Po harmonickém partnerském svazku, který vám dává sílu a smysl do života. Je to ideál, kterého není snadné dosáhnout. A tak se zde rozvíjí jeden sladký a šťastný partnerský vztah, plný pochopení, podpory a ladu. On, Oliver Barrett IV (hezounek Ryan O'Neal), pochází z elitářských kruhů prominentních boháčů. Ani vztah mezi ním a jeho otcem nevidím jako vyhrocený a plný nedorozumění a svárů, ale jako umanutou snahu syna vyčlenit se z očekávané dráhy jeho původu za každou cenu. Ve své podstatě není ani jeho cíl odlišný, spíše se nedokáže vyrovnat s tlakem, který na sebe z větší míry vytváří sám. A když už si něco vloží do hlavy, musí to uskutečnit všem navzdory. A tak vše směřuje ke spokojenému a finančně nezávislému životu, ke kterému by se dobral, i kdyby se nepokoušel vyhranit se ze stínu svého otce. Ona, Jenny Cavalleri (půvabná Ali MacGraw), pochází ze skromnějších poměrů, ale rozhodně ne z chudých. Má talent a ctižádost, kterou odkládá, když potká muže svého života. Z dalších rolí už je nutné zmínit pouze oba otce. Phil Cavalleri (John Marley) je milující a obětavý. Oliver Barrett III (Ray Milland) je také milující otec, ale tak obtížně hledá cestu ke svému zatvrzelému synovi. A tak vše ve své harmonii spěje ke svému předepsanému konci, kdy mohou mnozí utírat slzičky z tváří. A zůstává jen ta hudba. A lehce patetický slogan o tom, co znamená opravdová láska, ve které se nemusí žádat o odpuštění. (22.05.2016)

Vzhledem k datu vzniku filmu budu v hodnocení shovívavá. Tehdy ještě nebylo tolik podobných, citově vyděračských filmů. Kniha Ericha Segala je dojemná a dobrá, jako většina jeho knih. Ale dnes mě to už nějak nezasáhlo. Hlavně mi ve filmu vadila arogantní Jennifer se svým oprsklým slovníkem. Na velkou lásku z její strany to tedy nevypadalo. Příběh je poměrně banální, i když vím, že v době vzniku nebyl. Takže za mě průměr. (04.06.2017)