Recenzie (1)
Tématicky je film zaměřen na vztah jednotlivce a kolektivu, o úroveň výše je zde pak řešen vztah člověka a mocenské struktury, jejich kolize a vzájemného vymezování se. Můžeme ho chápat samozřejmě v explicitním a striktním „čtení“, jako pouhé vymezení se proti armádě a jejím postupům (s navázáním na dobu a místo natáčení). Přesto si myslím, že platnost příběhu je více univerzální a má co nabídnout i dnešnímu divákovi. Vztah podřízenosti a nadřazenosti je zajímavý především z pozice moderního člověka. Ten v zásadě bere něco, co v přírodě podléhá jistým pravidlům a dosazuje to do zcela jiných poloh. Zjednodušeně – o tom, kdo nám bude nadřazený (v zaměstnání, ve škole, v institucích) nerozhodují často schopnosti (to, že je daný člověk silnější, chytřejší, šikovnější, či morálnější než my), ale spíš náhoda. A ta, vzhledem ke své skryté systematičnosti (aneb ať žijí Murphyho zákony), často může za dokonale paradoxních situace, kdy se do vztahu nadřízený/podřízený dostanou dva lidé, kteří se třeba absolutně nesnáší. Tím pádem se dostáváme do stavu, kdy se původně zcela účelná a neutrální funkce (řekněme ředitelská), stává funkcí až hluboce intimní (v některých „oficiálních“ vztazích dochází občas i k projevům sadismu/masochismu). Jenže mnohdy podobně soukromé války mají nakonec o něco více účastníků, než jen dva. V tomto konkrétním případě se do mocenského vztahu zapojují ostatní vojenští rekruti, což propůjčuje snímku další dimenzi. Můžeme zde pak sledovat i různé kolektivně psychologické pochody, kdy se z všemi šikanovaného jedince stává (bohužel pro něj až po jeho smrti), symbol boje proti autoritě. Paradoxní, říkáte? Proč? V dějinách je známa spousta událostí, kdy nad pohnutkami davu/společenství/národa zůstávají mnohem větší otázníky (ani snad není nutné uvádět ty nejhrůznější příklady z první poloviny dvacátého století). Každopádně snímek vzbuzuje důležité otázky. Co je pro člověka lepší, být v pozici toho v právu, který je ovšem vystaven šikaně nadřízeného? Nebo být raději nadřízený, který ovšem může za peklo podřízeného? Je důležitější rozvíjet se jako neopakovatelné individuum (a proto se nutně, dříve nebo později setkat s nelibostí davu) a nebo se raději ukrýt za ostatní a mít jednodušší život? ()