Nechoď klopať na dvere

No to už jsem dlouho neviděla, aby film takto gradoval, pomaloučku polehoučku narůstala jeho hodnota každou minutou a vyvrcholil závěrečnou scénkou, která skvěle dokresluje vše, co se odehrávalo dvě hodiny předtím! Ráda bych varovala před začátkem - bylo to tedy pěkně nudné a fakt jsem myslela, že to vypnu, jedinou nadějí a osvěžením byl Tim Roth, toho můžu vždycky. A pak cvak a ani jsem si nevšimla, jak jsem vtažena do děje a nakonec se blaženě usmívám. Opět výhrady ke kategorii, drama to určitě není, je to pomalý film o hledání své cesty a svého smyslu, když už má člověk zdánlivě to nejlepší za sebou. Ale jinak, nenechte se odradit a dokoukejte do konce, stojí to za to. (25.01.2010)

Po technické stránce dosti vymazlená záležitost držící si po celou dobu dobrou atmosféru. Bohužel scénář postrádá více hmotnější logiky a tak snímek v nemlčících částech poměrně ztrácí. Vzhledem k "poselství" filmu je jeho stopáž mírně přetažená (spousta scén plných mlčení, které přestože jsou účelné, dávají divákovi pocit zbytečnosti). Svojí nevyvážeností se jedná vlastně o průměrný snímek, který diváka nechá v nejasném rozpoložení. Já osobně jsem se nechal unášet na vlnách myšlenek a příjemně podivném vystupování Sarah Polley. 70% (12.12.2011)

Shepard je sice frajer co napsal smysluplný příběh, který i herecky celou dobu táhne, ale mám takový pocit, že Wendersovi to tentokrát všechno tak úplně nezapadlo do jednoho celku.. Vtipné či naprosto magické momenty střídají scény krajně iritující (především drtivá většina výstupů Howardova syna) a já jako divák zůstávám na konci rozpolcen, nalomen ale neuspokojen.. (15.01.2022)

Krátce po skončení filmu to samozřejmě na plný počet nevydá. Film je místy trochu zmatený a snad i formálně nevyrovnaný. Jakoby se rozhodoval mezi dvěma polohami (možná ještě i ve střižně). Navíc jsem si po celou dobu sledování představoval, jak by námět mohl být zpracovaný na vážnou strunu, v duchu dřívějších Wendersových filmů ze 70. a 80. let. Ale nechť.. vlastně je to spíš Shepardovka než Wendersovka, a pár hodin po dokoukání už v hlavě zůstává z filmu jen to lepší - především ta (vlastně nečekaně) oddychová nálada a příjemná jednoduchost děje i všech (!) postav. (Možná by si každý "lepší" režisér měl někdy zkusit natočit "své" téma řekněme s odpočinkovým přístupem, ne-vážně. Výsledky by mohly stát za to.) (16.05.2018)

Typický Wenders: film je o hledání smyslu života a je na cestě. Když stárneme, většinou balancujeme svůj život a pokud nevidíme nic, nezbívá nám, než se vydat na cestu a najít ten záblesk naděje, ze kterého je pak přímo krupobití. Film vylepšuje působivá kamera. Když jsme mladí rádi se bavíme, když stárneme, čím dál více a více přemýšlíme o smyslu života. Pokud ho nevidíme, raději se dobrovolně trápíme a ničíme. Ale pokud je tu naděje, že je tu snad syn, začíná velké hledání, které začíná nejdříve v mysli toho, kdo hledá. (05.06.2009)