Gokudó kjófu daigekidžó: Gozu

Pro takové slušné a nezkušené děvče, jako jsem já, které si až do posledních chvil před projekcí čte Výlety pana Broučka, je to ohromná legrace. Při finálních scénách jsem už těžko mohla uvěřit, že jsem se na začátku pohoršovala nad takovou blbostí, jako bylo rozšmelcování čivavky (navíc vlastně neviděné). (07.05.2007)

V Japonsku je asi ve vzduchu stále hodně radioaktivity, když plodí filmy jako Gozu. Začíná to skvěle. Paranoidní gangster útočí na čivavy a auta a je to neuvěřitelně groteskní. Bohužel asi po deseti minutách zmizí a já zjistil, že hlavní hrdina bude jeho nesympatickej pucflek. Ten tam asi hodinu a půl bloumá japonským zapadákovem, potkává divné lidi a zažívá divné věci a je to extrémní nuda. Děje se tam naprostý hovno a já jsem se strašně vařil. Ano, kráva ve slipech je sice divná, ale nezabaví. Naštěstí se to zvedne někdy ve chvíli, když se paranoidní magor ze začátku převtělí ve sličnou japonku. Na scénu dorazí boss s naběračkou v prdeli a je to zase fakt sranda. Finální výlez z kundy má fakt grády a kdyby se celý film nesl v podobném duchu, tak tleskám. Bohužel takto geniálně ujeté momenty jsou spíše vzácností a převládá otravná nuda. Každopádně jsem rád, že se holka dala do pořádku, když jí dali do vany :) (15.01.2015)

Miike je zajímavý a plodný autor. Snad až moc plodný. Možná by stačilo točit jen tři čtyři filmy ročně a soustředit se na kvalitu... :-) "Gozu" sice není nějakým odpadem, ale přišel mi jen jako jakýsi slepenec nepoužitých nápadů z Miikeho "regulérních" filmů. Nutno dodat, že většinou nápadů dost ujetých, takže se to dá v pohodě dokoukat do konce. A některé scénky (za všechny například "hotelová výrobna mléka") se budou díky své úchylné grotesknosti jen těžko vyhánět z hlavy. (20.01.2006)

Mladý jakuzák Minami dostane za úkol odvézt na vynucený odpočinek svého služebně staršího kolegu Ozakiho. Cesta však náhle končí v malém městečku, kde se Ozaki beze stopy ztratí a Minami při jeho hledání projde řadou surreálních setkání s tamějšími obskurními obyvateli. Jízda Lynch-landem je důmyslně vystavěnou metaforou pro coming out hlavního hrdiny vedoucí až k harmonii s jeho doposud potlačovanou podstatou. Psychoanalýza od profesora Miikeho se ale nepodobá neproniknutelné noční můře. Jeden z nejzábavnějších a zároveň interpretačně nejpodnětnějších snímků japonského režiséra útočí na podvědomí pomocí hravé absurdity a Miikeho typických provokativně konfrontačních ztřeštěností. (05.04.2011)

Jednomu z yakuzáckých pohlavárů začne pěkně hrabat. V roztomilém malém psíkovi vidí zabijáckého yakuza psa a v neškodné babce úkladného vraha. Šéfovi gangu dojde s paranoidním pobočníkem trpělivost a dá hlavnímu hrdinovi filmu úkol, dovézt "bratra" na yakuzáckou skládku. Tak začne rozvláčná a velmi podivná road movie, obsahující spoustu bizárních postaviček, černý humor, a pár pořádně nechutných scén. Vsadím se, že tak netradiční využití naběračky či způsob přípravy mléka pro kojence jste ještě neviděli. Vrcholem úchylností ve filmu je porod, při kterém z mladé ženy vyleze zakrvácený chlap. Miikeho režie je trochu strnulá, takže jsou všechny tyto "libovky" vidět v dlouhém a detailním záběru. Natěšené zvrhlíky musím trochu zklamat, ve filmu scén tohoto "kalibru" zase tolik není. Gozu je docela roztahané a chvílemi má tendenci i nudit. Ale díky zvláštní atmosféře, surrealisticky podaným, místy šokujícím vizím hlavního hrdiny a několika podařeným fórkům jistě stojí za zhlédnutí. Horrorové divadlo však od filmu nečekejte. 7/10 (30.09.2005)