Smrti neujdeš
Zmeškaný hovor
Chakushin ari
One Missed Call
Réžia:
Takaši MiikeScenár:
Minako DairaKamera:
Hideo JamamotoHudba:
Kódži EndóHrajú:
Kó Šibasaki, Šin'iči Cucumi, Kazue Fukiiši, Rendži Išibaši, Goró Kišitani, Noriko Eguči, Saeko, Tecuši Tanaka, Jutaka Macušige, Šin'nosuke Abe, Mariko Cucui (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Hrůzostrašný film ve stylu slavného Ringu (režie H. Nakata) a Nenávisti (režie T. Shimizu) je prvním Miikeho počinem na poli čistého hororu. Několik mladých lidí postupně obdrží na mobilní telefon záhadnou hlasovou zprávu z budoucnosti, v níž uslyší své vyděšené reakce z okamžiku vlastní násilné smrti...Nejen že tito lidé pochopí, jak krutý jejich konec bude, ale dozvídají se také přesný údaj o tom, kolik času jim zbývá. Objevme temnou stránku nástroje naší každodenní existence, jemuž bez obav svěřujeme svou absolutní důvěru: našeho mobilního telefonu! (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (159)
Maličko Kruhu, maličko Nenávisti, strašení pro strašení. Když to začíná bejt zajímavý, vydrží to jen chvilku. Náměty Japonskejch hororů jsou v pohodě. To, že ,,temné síly“ dokážou vymačkat číslo na mobilu mi divný nepřipadá. Občas však mám problémy s tempem vyprávění. Ale zhlédnout se to dá. Aspoň si dáte bacha na lidi, kteří vás budou chtít odvést do nemocnice a cpát vám do pusy bonbóny. ()
Samara se naučila používat mobil aneb inspiracemi slavnějších duchařin protkaný horor v režii originálního režiséra Takashi Miikeho. Ano, koncepčně příliš neodlišitelný od všech těch Kruhů a Nenávistí, nicméně právě díky režisérově rukopisu a zajímavém, nicméně fantasmagoricky překombinovaném ději pořád velmi slušný horor. Hlavně, když (marně) hledáte strach za Atlantikem. ()
Tohle jsem zažil. Měl jsem zmeškaný hovor sám od sebe a dokonce na služebním telefonu. Slza potu mi ukápla na displej, když jsem chvějící se rukou vymačkával schránku. Po několika vteřinách divných zvuků se ozvalo: ,, Nezapomínej si ku.va služebák v džínách. A pokud si ho v džínách zapomeneš, tak je aspoň necpi do pračky, magore.,, Rychle jsem ověřil čas a hrozně se mi ulevilo. Hovor nebyl z budoucnosti, ale několik vteřin starý... ()
S asijskými horory mám jeden zásadní problém – všechny ty ťamany nerozeznám jednoho od druhého. Tenhle film má pro mě tu základní devizu, že jsou dokonce i pro mě rozlišitelní. Kostýmní výtvarníci a maskéři to vzali pevně do rukou a tak tu máme jednu postavu v kožené bundě, druhou jako odpornou máničku, třetí s metrosexuálním melírkem. Právě to, že nebudu muset přemýšlet kdo je kdo a mohu se soustředit na film, je předpoklad udržení mé pozornosti. A toto bylo celkem dobré, i když to svým způsobem byla opět další varianta Kruhu, tentokrát ve formě hrůzných telefonních hovorů, předpovídajících volanému účastníkovi smrt. Nicméně vše zachraňuje šikula Takeshi a jeho opravdu vypečené nápady a lekačky. Při scéně z televizního studia mi už vážně povolovaly svěrače, takže ač otřepané, přesto lehce nadprůměr. ()
Tak takhle si představuju děsivý horor. Příliš jsem od něj neočekával a má touha po mrazení v zádech byla nakonec naplněna měrou vrchovatou. Film se rozjíždí pomaleji, ale v druhé půlce se přistihnete při tom, jak se raději než na obrazovku díváte někam úplně jinam. Místy jsem se ztrácel v ději, kdy jsem nechápal, kdo komu vlastně volá, ale scény ve zrušené nemocnici těch pár nedostatků kompenzují. Teď asi nějakou dobu nebudu používat kukátko a pro jistotu si promažu telefonní seznam. (399.) ()
Reklama