Zmeškaný hovor

RINGU spôsobil, že sa začalo rojiť obrovské množstvo podobne ladených hororov. A musím povedať, že tento je viac ako dôstojný zástupca tejto vlny. Snímok vie občas až extrémne pritlačiť na pílu a sprostredkovať vám strach, ale to nebude to príjemné mrazenie na chrbte, ale drsný švih bičom. Atmosféra je tu takmer dokonalá a celkový námet patrí medzi tie najoriginálnejšie v hororovom žánri. Takže neváhať. (18.01.2011)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $16,234,612║ Sklamanie, nič viac. Tento Japonsky horror neponúkne nič nové, len dokola to čo je vidieť v každej inej Ázijskej produkcii, takže pokiaľ ste ešte neprejedený z dlhovlasých ženských pohybujúcimi sa sekanými pohybmi a túžiacimi po pomste v zmetenom príbehu, tak nech sa páči. Pre mňa to bolo maximálna otravná klišuidná pásová podpásovka, z množstvom tmavých obrázkov a nezmyselného deju. /20%/ (20.03.2009)

Samara se naučila používat mobil aneb inspiracemi slavnějších duchařin protkaný horor v režii originálního režiséra Takashi Miikeho. Ano, koncepčně příliš neodlišitelný od všech těch Kruhů a Nenávistí, nicméně právě díky režisérově rukopisu a zajímavém, nicméně fantasmagoricky překombinovaném ději pořád velmi slušný horor. Hlavně, když (marně) hledáte strach za Atlantikem. (14.09.2009)

Zmeškaný hovor je tak nějak standardně zábavný duchařský horor ala Kruh a Miike nevypadá, že tohle by zrovna bylo to co umí nejlíp, každopádně by to ale nebyl Miike, kdyby se ve filmu neobjevily alespoň trošku ty jeho klasické hnusnárny. :) Takže jsou v maličké míře i tu, hlavně v tom šokovém závěru, kdy se bafá co to jde, co nejhnusněji a co nejstrašidelněji. Jinak je to hodně podle Kruhovského schématu s podivnými úmrtími, tentokrát za použití mobilu s hlasovými zprávami z budoucnosti. Nejde o herecké výkony a ani moc o samotný příběh, obojí je standard duchařského japonského hororu a vše postupuje dopředu přesně jak se to od tohoto žánru očekává a bez nějakých velkých inovací. Čím Miike straší nejvíc je především zvuk v různých nechutných podobách, kdy i úplně obyčejný zvuk z každodenního života najednou může být nepříjemný. V obrazové stránce toho nic moc nepředvádí, zlý duch je tradičně vlasatý a objevuje se až ke konci, kde ale o to víc bafá, a protože na režisérské stoličce sedí Miike, tak bafá o to hnusněji a ve fujtajblovém zeleném nasvícení :). A líbil se mi ten nápad s bonbonem. Takže až do konce takový průměrný vlasatý horor, který se v závěru přehoupne v hnusácký shocker až se nakonec vrátí do tradičního kruhovského závěru. :) (19.01.2010)

Maličko Kruhu, maličko Nenávisti, strašení pro strašení. Když to začíná bejt zajímavý, vydrží to jen chvilku. Náměty Japonskejch hororů jsou v pohodě. To, že ,,temné síly“ dokážou vymačkat číslo na mobilu mi divný nepřipadá. Občas však mám problémy s tempem vyprávění. Ale zhlédnout se to dá. Aspoň si dáte bacha na lidi, kteří vás budou chtít odvést do nemocnice a cpát vám do pusy bonbóny. (11.11.2006)