Zmeškaný hovor

Miike, coby nájemný režisér, se pustil na pole současných japonských trendy-hororů s hi-tech tématikou, stejně jako byly Kairo nebo Ringu – duchové komunikující skrze technické mazlíčky naší doby – konkrétně skrze mobilní telefony. Tajemná zpráva v hlasovce určuje dobu tvé smrti. Zpracováním film nepřekvapí, je to prostě kvalitní standart – kamera hledá neobvyklé úhly, pořád něco naznačuje, lekačky přijdou nečekaně a to je asi kámen úrazu – film se nesnaží o nic než o zábavný standart, ale ani ten nějak chybí. Přestože film ve druhé polovině začíná gradovat a nabírat na obrátkách, je už v podstatě vyčerpaný a nemá co nabídnout. Hezké pozlátko, které pustíte své přítelkyni v neděli po obědě na relax. (23.12.2005)

Světu vládnou mobily a podle statistik je dokázané, že skoro každý vlastní alespoň dva. Už děti od 1. třídy umějí volat a posílat smsky. Já jsem měl první mobil v roce 2001 v mých 16 letech. To jen na úvod a teď k filmu. Je to děsivé a skoro dokonalé. Já osobně si vůbec nedokážu představit, kdybych obdržel na mobil hlasovou zprávu, ve které by byl nahrán můj křik, jak mě někdo zabíjí! A ještě k tomu bych se dozvěl přesné datum i hodinu své kruté smrti. Až mi na mobil přijde hlasová zpráva, tak ji hned smažu, a to jen díky tomuto filmu. Japonci natočili skvělý horor s místy hutnou atmosférou, při které vám budou vstávat vlasy hrůzou. Nejde zde o příběh, ale je velký důraz kladen na to, aby film diváka vyděsil. A to se mu daří. Já film viděl přesně o půlnoci a po celém těle jsem měl husí kůži a to se mi už hodně dlouho nestalo. Doporučuji všem, kdo má rád snímky s děsivou a ponurou atmosférou. Musím se přiznat. Hned jsem si na internetu vyhledal melodii, kterou zvoní mobily ve filmu a dal si ji do svého. Zanedlouho si pustím 2. díl a pak ještě zkusím americký remake. (20.09.2008)

Tak takhle si představuju děsivý horor. Příliš jsem od něj neočekával a má touha po mrazení v zádech byla nakonec naplněna měrou vrchovatou. Film se rozjíždí pomaleji, ale v druhé půlce se přistihnete při tom, jak se raději než na obrazovku díváte někam úplně jinam. Místy jsem se ztrácel v ději, kdy jsem nechápal, kdo komu vlastně volá, ale scény ve zrušené nemocnici těch pár nedostatků kompenzují. Teď asi nějakou dobu nebudu používat kukátko a pro jistotu si promažu telefonní seznam. (399.) (12.10.2008)

Maličko Kruhu, maličko Nenávisti, strašení pro strašení. Když to začíná bejt zajímavý, vydrží to jen chvilku. Náměty Japonskejch hororů jsou v pohodě. To, že ,,temné síly“ dokážou vymačkat číslo na mobilu mi divný nepřipadá. Občas však mám problémy s tempem vyprávění. Ale zhlédnout se to dá. Aspoň si dáte bacha na lidi, kteří vás budou chtít odvést do nemocnice a cpát vám do pusy bonbóny. (11.11.2006)

I když je japonská duchařina značkou značně vypelíchanou, tak zrovna toto nabízí docela dost. S odhlídnutím od jakýchkoliv paralel, dyť tady jde přece o strašení, narovinu uznávám kvality tohoto hororu, protože tak plíživou a skladnou potvoru jen tak nenajdete. Je to oldschool své doby se zrcadlící, ale já jsem s tímto bububu spokojený. Kvalitativně srovnatelné s Kruhem a Nenávistí. 80% (03.08.2015)