Charlie a továreň na čokoládu

Přál bych si dvě věci: aby byl film méně pro děti a aby ho Tim Burton bral trochu víc vážně. Místy se až vkrádá pocit, že Burton na diváky naprosto kašle a baví se hlavně sám sebou. To samé v bledě modrém platí i pro Dannyho Elfmana. Tentokrát vám ta úleťárna ještě vyšla, ale pro příště si, pánové, dejte pozor! (08.09.2005)

Připomněl jsem si Burtonovu adaptaci. Po opravdu dlouhé době a navíc poté, co jsem viděl verzi Mela Stevarda. A musím říct, že to šlo v mých očích hodně dolů. Určitě v tom hraje hlavní roli právě srovnání se slavnou původní verzí, která má o tolik propracovanější charaktery. A to jak Wonku, který je v Deppově podání prostě dětinský podivín, kdežto Wilder mu dodal opravdu ďábelský podtón, tak především Karlíka, který v Burtonově verzi pro jistotu nemá žádnou osobnost. A je to nebezpečný posun. Zatímco v originálu Karlík zvítězil, protože odolával pokušením a dělal rozhodnutí, zde zvítězí, protože na rozdíl od ostatních dětí nemá žádnou charakteristiku, které by mohl propadnout a zkrátka nic nedělá. Jistě se v tom odráží Burtonův život. Ví se o něm, že byl tichým a nevýrazným dítětem a nejspíš je dodnes přesvědčený, že tak se má správné dítě vypadat. Karlík tu tedy jen dvě hodiny chodí po továrně, mlčí a na rozdíl od všech ostatních dětí není stavěn před žádné zkoušky, takže nemá v čem uspět či neuspět. Opět se odvolám k Stevardově verzi, kde se Karlík nejprve pokoušel ukrást Wonkovu technologii, aby pomohl rodině - nakonec odolal. Stejně jako ostatní děti před něj byla postavena zkouška odpovídající jeho stereotypizaci chudého dítěte, které chce žít líp, a ve zkoušce jako jediný uspěl. Burton tohle nepochopil a prostě jen dvě hodiny blbne s postavami, které jsou trestány za to, že se nějak projevují a hlásí s k nějakému aktivnímu stylu života. Karlíkovo neprojevování, vyprázdněnost a nevýraznost jsou pak předkládány jako vzor - což je fakt hrůza. (02.09.2008)

......Vzrušující procházka snovou zahradou, kde vše do sebe precizně zapadá, příběh vás pohltí a Burton tak jako vždy rozvine a předvede celé své neuvěřitelné, krásné bláznovství. Neskutečné fantasy plné života, barev, hudby. Wonka z roku 1971 za vším silně pokulhává. Pro mě v každém případě film roku 2005..... (31.01.2006)

"Kolik nám zbývá dětí?" Čtyři odporní parchanti a jeden sympatický klučík ve spárech maniakálního továrníka na čokoládu aneb Deset malých černoušků se zpěvy a tanci. Konečně k tomu došlo! Roald Dahl byl muž, jemuž v žilách koloval kyanid a kromě toho můj nejoblíbenější spisovatel. Tolikrát jsem si říkal, jak krásné by bylo jeho spojení s Timem Burtonem..! Dosavadní adaptace Dahlových knížek byly lepší nebo horší, ale nikdy ne dokonalé, protože studia se pokaždé odpíchla od zavádějící teze "je to přece pro děti" a notně ty příběhy zkrouhla. I jinak povedené Čarodějky Nicholase Roega mají úplně změněný, "rodinně přijatelný" konec a Matilda Dannyho DeVita zase hýřila nápady, ale selhali někteří herci. Teď jsem konečně spokojený, tohle je Roald Dahl, jak ho vnímám já. Držte si plomby, prohlídka začíná! 100% (19.04.2006)

Tim Burton dokázal vykouzlit parádní film s výchovným podtextem, Johnny Depp sehrál další ze svých okouzlujících bizarních rolí. Karlík a továrna na čokoládu si bezpochyby najde své místo ve Vašich srdcích díky skvělému vizuálnímu zpracování, maličkatým Oompa Loompům(masově naklonovaný Deep Roy), vycvičeným veverkám a především vypravěčskému stylu. Freddie Highmore svůj talent ukázal už ve Finding Neverland a zde ho jenom potvrdil. Film své kouzlo neztratí ani lehce klišovitým závěrem, suveréním způsobem útočí na Vaše city a nedá tak na sebe zapomenout. 150 miliónů dolarů(rozpočet)/475 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (26.10.2006)