Svědkové

Domnívám se, že Brešan je dnes nejvíce ceněný chorvatský režisér. Asi právem. Tady například skvěle zachytil pokřivenost morálních hodnot, neschopnost rozlišovat dobro a zlo vykořeněných mladíků postižených tragickou válečnou zkušeností. Překvapivě mi to dojde dost prosrbské, zbytečně patetické, ale dobře zahrané, formálně zajímavé a emocionálně působivé. Zvlášt moment, kdy i nezasvěcený divák neznalý literární předlohy (ano-já) zjistí, proč se Pavičićova novela jmenuje "Sádrová ovce". (30.08.2008)

"My všichni jsme svědkové! Kdo nás potřebuje? Musí nás všechny zabít!" Perfektní scénář a zajímavý příběh, který by byl napínavý i bez neustálého střídání časových rovin, které mírně připomíná Kurosawova Rašomona - první segment trvá 10 minut a odvypráví celý příběh až do konce. Následně se film čtyřikrát vrátí, aby doplnil informace, které nám napoprvé neposkytl, takže si divák musí na leccos změnit názor. Ukáže se, že vše je množem zašmodrchanější, nakonec je to propletené tak moc, až to působí trochu křečovitě, ale přimhouřil jsem nad tím oko. Kromě tohoto "vracení" je film plný i flashbacků, flashforwardů a v jednu chvíli dokonce protnutí dvou časových rovin! Přesto všechno není děj nepřehledný. Mimo jiné film reflektuje boj za nezávislost Chorvatska a přiznává zločiny i na chorvatské straně! (27.04.2013)

,,A CO S...“ … ,,ŽÁDNÍ SVĚDCI. ŽÁDNÍ. A KDYŽ O NÍ NIKDO NEVÍ, NIKDO NIC VĚDĚT NEPOTŘEBUJE. A TO CO NIKDO NEVIDĚL, TO JAKO BY SE NESTALO.“.... /// Mrtvej Srb zaměstnává inspektora Barbira víc, než by se místním zamlouvalo. (Jak vražda? Je přece válka!) Epidemie ráže 7,62 je spolu s pohledem na válečný zločiny a (válečnou) mentalitu tím, vo co tady jde. Samotnej příběh o vraždě ,,beze svědků“ je spíš malý (válečný v uvozovkách) drama s náhledem do svědomí několika Chorvatů (není třeba si dělat iluze o Srbech, ale to je samostatná kapitola). Povídka na pár řádků, kterou táhne zvláštně (fakt!) poskládanej, nebo spíš odvyprávěnej příběh. Opakující se, a o detaily doplněný scény neustále vylepšujou rozehranej děj a líbí se mi i zajímavej styl filmařiny. 3a½! a ta půlka je za to ,,skládání“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román ,,Ovce od GIPSA“, který napsal Jurica Pavicic v roce 1997 číst nebudu. 2.) Jsem Chorvat. 3.) Baví mě zvláštní filmařina. 4.) Thx za titule ,,sledger“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (18.11.2012)

Tento film je důkazem, že i Chorvati dokáží balkánský konflikt v 90. letech reflektovat relativně objekktivně a s nadhledem. Obecně však lze říct, že nezaujatější dokáži být spíše srbští tvůrci. Soudím tak alespoň podle toho co jsem viděl a nevylučuju, že v budoucnu svůj názor třeba poopravím.... Film zaujme pozoruhodnou kamerou.... Občas jsem si říkal, jak to udělali.... (10.03.2011)

Psychologická sonda do duší několika chorvatských vojáků, kteří se během války vrátí do svého malého městečka a svou lásku k bratrům Srbům ihned po příjezdu projeví tak, že zabijí jediného srbského občana v okolí. Film není ani tak o válce, jako spíše o nenávisti a traumatech prostých vojáků během tohoto krvavého konfliktu, chvílemi to dokonce připomíná kriminální film, jelikož tamější policie a tisk byl jiného názoru na zabíjení nevinných civilistů. Každopádně, ať už diváka zaujme jedna či druhá stránka vyprávění a zároveň se přenese přes trochu netradiční styl vyprávění, tak zažije velmi silný zážitek. Moje hodnocení 70%. (04.07.2016)