Club Zero

Veganství už je out - nejez vůbec a staneš se svatým. Pokroková Jessica Hausner opět komponuje báječné industry exteriéry i interiéry tentokrát s industriálním a pulpovým nádechem (ten luxusní barák je neskutečný) a příběhem zabředává do několika témat: nebezpečí mentorského manipulátorství, pubertálního hledání sebe sama a ironicky i do čím dál vyhraněněji se profilujících stravovacích trendů. Její abstraktní svět postaviček takřka wes-andersonovského střihu je hravý, vtipný i vážný, ale ještě pořád ne natolik vyzrálý, aby zanechal hlubší a přetrvávající dojem. [Cannes FF] (26.05.2023)

Jessica Hausner zraje jak víno a tříbí v sobě schopnost stále přesnější a do černého zacílenější životní ironie. Její ustavičné uhrančivé, stejně vážné jako svrchovaně pobavené kroužení kolem moci manipulace, víry, fanatismu, sebeklamu a ideologie, které postupně předváděla jak v Lurdách (moje recenze), tak i v  Lásce šílené (moje recenze) a v Malém Joeovi (moje recenze), se tady přetavuje v ještě o poznání krystaličtější a průzračnější záležitost: dá se to celé zobecnit na pozorně sledovanou zkušenost prolamování paradigmat - bez ohledu na to, zda mají průkopníci nového úhlu pohledu pravdu, nebo ne, jejich ultimátní perspektiva je pro starý svět absurdní a nepřijatelná. Je jedno (a ve filmu to geniálně zůstává nerozhodnuté, takže soudy vynáší jen divák, který tím mnoho prozrazuje hlavně o sobě), která generace tu podléhá sebeklamu (nebo která víc) a v čem přesně to podléhání u koho tkví - Jessica Hausner s vhledem, ponorem i nadhledem ukazuje, co všechno se děje, když se o sebe lámou s životem neslučitelné ideje (ale která z nich je neslučitelnější s životem, totiž ať už s životem jedince, druhu, anebo celé planety?), kolik vzniká prostoru pro celou paletu nezbytných průvodních jevů, od krutosti přes smutek, trapno, pochyby, fanatismus, kolísání, pravou naději, nepochopení, niterné přesvědčení až po izolovanost, osamění, bezmoc, odluku... Taková modelová reflexe se opravdu jinde neuvidí. *** Naprosto unikátní navíc bylo vnímat, jak to všem v sále hýbe i fyzičnem, jak se kroutí a prožívají to, protože Jessica Hausner tu celému širokému mainstreamu geniálně vyhmátla a promasírovala tu základní, nezpochybnitelnou víru hraničící s jistotou, sáhla všem na základní existenciální tišidlo a mámidlo - na jídlo a jeho ne?zbytnost. *** Supervtipná a chytrá byla i hudba a veškeré aspekty precizní řemeslné, estetické i filosofické stránky věci. *** (Aero, sama, Ozvěny KVIFF.) *~ (13.07.2023)

Slušný manipulátorský evropský bizárek na zajímavé téma, kde Mia Wasikowská ( vypadá hrozně!) ukazuje studentům nové stravovací trendy, což brzy vede k tomu, že děti přestanou jíst a rodiče jsou z toho na prášky. Škoda, že to nezachází moc do extrémů a je zde asi jen jedna taková nepříjemná scéna ( pojídaní svých vlastních zvratků). Finále je docela nečekané, ale dokázal bych si jej představit šokantnější. Not Bad. 6/10. (22.05.2024)

Skvělý bizárek o kultu nežravců.. Mia hrála famózně (kam se na ní hrabe Manson) a nejednou jsem měl chuť jí proplesknout za to, jak postavu náboženského fanatika sehrála. Sám jsem si prošel poruchou příjmu potravy a nebylo mi cizí si hezky po jídle zajít na záchod a uvítat ho zpět v míse a tady to bylo surově a hlavně reálně u jedné z postav zobrazeno. Ostatní to dělali z jiných důvodů, který by jim i Greta Thunberg musela vyčítat. Krásně natočené, s decentní, ale důslednou hudbou. (04.07.2023)

Ja zvyknem mať kadejaké bizarné filmy celkom rád, a podľa popisu to vyzeralo na ďalší poriadny bizár. Ale bohužiaľ, tento film ma nijako extra neoslovil a celá tá manipulácie pani Novakovej bola mimoriadne nevkusná. Úprimne mi bolo ľúto rodičov, ktorí sa síce snažili zvrátiť nastavenú dogmu, ale bohužiaľ neúspešne. Ale inak celkom dobrý odkaz na súčasné experimentálne praktiky, ktoré dokážu zmanipulovať nejeden mladý mozog. Takže za posolstvo rozhodne tlieskam... 2* (05.06.2024)