Podivný zločin

Podivný film o podivném zločinu a zda-li to byl ve skutečnosti zločin, je diskutabilní.. Příběh úspěšného spisovatele je vyprávěn způsobem, který mi nerezonuje, nahoty a milostných scén je tu tak na tři běžné filmy a sexuální apetit Mily srovnatelný s nymfomankou a ani ta překombinovanost mi zcela nesedla, způsobila můj nezájem o rozuzlení.. Za kladný přínos považuji filmový pár Daniel Auteuil - Greta Scacchi, ti dva se mi moc líbili, ladilo jim to spolu.. (04.10.2020)

Arpeggiované akordy a dvoutónové klavírní vyhrávky doprovází obrázky z Capri, Ženevy, Krakova a vytváří melancholickou atmosféru. Je to takový ten festivalový film co se tváří artově a přitom má základní problém záživným způsobem převykládat překombinovaný děj s nadbytečnou erotikou. Daniel Auteuil je jako polsko-francouzský spisovatel uvěřitelný, jako jeho postelový ekvivalent už překvapivě o poznání méně. Proti nepřeloženým polským dialogům, kterým jsem nerozuměl zahajuji protestní spánek! Produkce: Titti Film, Vega Film s podporou MiBACT (09.12.2016)

Příběh tohoto snímku je zajímavý svým námětem, který bohužel může být pro mnohé velice těžkopádný. Silný scénář však předčí očekávání. Milostný příběh o náhodném vzplanutí, které vynese více problémů, než je zdrávo a které může značně uškodit má své kouzlo i jisté sympatie. Daniel Auteuil i zde potvrdil své vyjímečné herecké schopnosti. Francouzští tvůrci byli vždy na zpracování takovéhoto žánru mistři a že je můza neopustila dokázali i nyní. (13.07.2016)

Psychologické drama, jež se brzy rozvětví; a k jiskřícímu vztahu mezi tchánem a snachou přibude i složitější a retrospektivní zápletka. Trochu thriller a v každém případě celkem vydařená žánrová směs. Daniel Auteuil je vynikající i v roli milovníka středního věku a příběh vyloženě táhne. Spojení zkušeného hereckého matadora a neokoukané krásky (Anna Mouglalis) také vyšlo na jedničku. Diskutovat by se dalo snad jen o vhodnosti, respektive koncepci erotických scén, jimiž film nešetří. (24.05.2006)

Tak to je takzvaný film na hraně, kdy váhám. Opět jeden z nezávislých filmů a nejsem si jistá, jestli si se svým scénářem Roberto poradil úplně nejlíp. Na konci jsem tak trochu tápala, ale nicméně to byl zajímavý počin a já jsem od obrazovky neodbíhala, jak to mám někdy ve zvyku u nezáživných filmů, tak na něm něco určitě bude. Tahounem celého příběhu byl můj oblíbený Daniel Auteuil a já doufám, že jako milovníka ho už neuvidím, protože to je opravdu to jediné, co mu moc alespoň v tomhle případě nesedlo. Takže dneska sice s odřenýma ušima, ale tu čtyřku dám. A díky za nádhernou hudbu Ludovica Einaudiho (27.03.2016)