Podivný zločin

Psychologické drama, jež se brzy rozvětví; a k jiskřícímu vztahu mezi tchánem a snachou přibude i složitější a retrospektivní zápletka. Trochu thriller a v každém případě celkem vydařená žánrová směs. Daniel Auteuil je vynikající i v roli milovníka středního věku a příběh vyloženě táhne. Spojení zkušeného hereckého matadora a neokoukané krásky (Anna Mouglalis) také vyšlo na jedničku. Diskutovat by se dalo snad jen o vhodnosti, respektive koncepci erotických scén, jimiž film nešetří. (24.05.2006)

Zbytečné a podivně zpracované erotické scény přibližují tento film snímku Posedlost. Naštěstí je Auteuil takový herec, že mě dokázal přesvědčit, že je erotickým snem všech mladých dívek. Jenže Auteilovo herectví je jediným pořádným kladem snímku. Příběh je podivně zamotaný s mnoha zbytečnými odbočkami. A kdo projde jeho spletí, musí se divit, proč se coural tak složitě. (22.12.2013)

Podivný film o podivném zločinu a zda-li to byl ve skutečnosti zločin, je diskutabilní.. Příběh úspěšného spisovatele je vyprávěn způsobem, který mi nerezonuje, nahoty a milostných scén je tu tak na tři běžné filmy a sexuální apetit Mily srovnatelný s nymfomankou a ani ta překombinovanost mi zcela nesedla, způsobila můj nezájem o rozuzlení.. Za kladný přínos považuji filmový pár Daniel Auteuil - Greta Scacchi, ti dva se mi moc líbili, ladilo jim to spolu.. (04.10.2020)

Arpeggiované akordy a dvoutónové klavírní vyhrávky doprovází obrázky z Capri, Ženevy, Krakova a vytváří melancholickou atmosféru. Je to takový ten festivalový film co se tváří artově a přitom má základní problém záživným způsobem převykládat překombinovaný děj s nadbytečnou erotikou. Daniel Auteuil je jako polsko-francouzský spisovatel uvěřitelný, jako jeho postelový ekvivalent už překvapivě o poznání méně. Proti nepřeloženým polským dialogům, kterým jsem nerozuměl zahajuji protestní spánek! Produkce: Titti Film, Vega Film s podporou MiBACT (09.12.2016)

Tak to je takzvaný film na hraně, kdy váhám. Opět jeden z nezávislých filmů a nejsem si jistá, jestli si se svým scénářem Roberto poradil úplně nejlíp. Na konci jsem tak trochu tápala, ale nicméně to byl zajímavý počin a já jsem od obrazovky neodbíhala, jak to mám někdy ve zvyku u nezáživných filmů, tak na něm něco určitě bude. Tahounem celého příběhu byl můj oblíbený Daniel Auteuil a já doufám, že jako milovníka ho už neuvidím, protože to je opravdu to jediné, co mu moc alespoň v tomhle případě nesedlo. Takže dneska sice s odřenýma ušima, ale tu čtyřku dám. A díky za nádhernou hudbu Ludovica Einaudiho (27.03.2016)