Super prehnití

„Prehnití raz, prehnití navždy.“ SUPER PREHNITÝCH som videl niekoľko rokov pred „jednotkou“ a dvojkou, no napriek tomu ma i bez znalosti predchádzajúcich dielov uchvátila nádhernou parížskou atmosférou, príjemne pomaly plynúcim, nikam sa neponáhľajúcim skoro-kriminálnym dejom a príjemnými hereckými výkonmi Philipa Noireta a Thierryho Lhermittea. Prekvapivo snímke so starosvetskou atmosférou neublížila ani na prvý pohľad rušivá „moderná línia“ s ázijskou mafiou (čo sa hodilo skôr do SMRTONOSNEJ ZBRANE 4), ani s novým mladým parťákom. A keď sa mi po rokoch konečne podarilo prvý raz vidieť jednotku a dvojku, bol som šťastný, že je to taká dobrá séria. (30.11.2005)

Až jednou odkloním čínské mafii tašku plnou eur a nechám si přitom postřelit od poldů nějaký ten špek, tak si taky s novou občankou zaskočím na svůj pohřeb, zdokonalím svou práci s výbušninami a vykradu s policejním gangem banku. René Boisrond alias Jean Morzini na to zkrátka šel dobře, ale chudák logika to tentokrát celkem schytala. Nicméně zábavné to je, hudba je tradičně vynikající a tak mi nečiní problém ladně se přenést přes hromadu prohnilých nesmyslů, které by žádný kriminálník ani detektiv nemohl tak jednoduše zbaštit. (30.04.2013)

Tak ještě jednou a naposled projděme uličky Montmartre za zvuku Laiových nostalgických šansonových kreací v tomto posledním Zidiho filmu. Je to více než důstojné rozloučení, nejen s Prohnilými, nejen se Zidiho komediemi, ale i s tehdy už zkomírajícím specifickým žánrem francouzské komedie. Tato labutí píseň je možná posledním ohlédnutím za zlatým věkem francouzského komediálního filmu, neb tam kde se v dáli v podzimní mlze nad Seinou vytrácí noty doznívajícího akordu starého harmonikáře už v novém tisíciletí neomylně blikají neony v rytmu techna. Pro nás pravověrné jasné znamení že bude lepší z Francie sledovat už jen sport, třeba Starou dámu. Ta letošní byla celkem povedená - jen ten Křižák letos úplně vyhořel. (19.09.2020)

Již dvojka mě lehce vytrhla z poměrně pozitívních pocitů z jedničky a hned se začátkem trojky mi teprve došlo, že atmosféra původních Prohnilích je prostě pryč. Protože doba se mění, herci stárnou.....A ve své době prvotřídní autor komedií Claude Zidi jakoby přestával mít svůj film pod kontrolou. Rychlé střihy v některých scénách fakt nebyl dobrý nápad a zvýšená agresivita už vůbec ne. A až téměř techno hudba (která nemá s podmanivým bluesovým motivem z jedničky nic společného) už vůbec. Naštěstí i přes výše zmíněné neduhy mě první půle celkem bavila a překonala dvojku. Protože se tady prakticky pořád něco dělo a i když zápletka s domnělým úmrtím není nikterak originální, zde mě dokázala poměrně zabavit a film se mi sem tam přehoupl i do lehkého nadprůměru, sledovalo se to docela pěkně- Druhá polovina s vyloupením banky už měla některé naznačené mouchy a pokusy o megalomanské pojetí přes dvojí kameru a několik explozi ničemu moc nepomohly. Navíc se mi ti  prohnili zdali fakt už jako moc prohnili a už se celkem těším až uvidím Noireta v nějaké jiné roli. Ale možná fakt alespoň v něčem  zábavnější pokračování  než unylá dvojka a možná je dobře, že to neskončilo u ni a když už se muselo pokračovat, zkusil Zidi alespoň trochu zariskovat a posunout po nudě z roku 89 naší dvojici do 21.století. (24.09.2020)

Treti diel prehnitych sice uz nie je tak excelentny ako prve dva ale napriek tomu si udrzal vysoky standard. Ked sa to tak vezme vzhalom k tomu ze bol natoceny o takmer 20 rokov neskor ako prvy diel tak vlastne urcitymi zmenami aj musel prejst. V kazdom pripade opat som sa bavil, opat som si vychutnaval plynulost a lahkost deja. Takze opat mi neostava ine ako ho odpurucit. (25.02.2013)