Nevěsty

Pokud mě paměť neklame, tak je to jeden z opravdu asi mála řeckých filmů, co jsem kdy viděla. Hlavní důvod, proč jsem se na něj zaměřila byl Damian Lewis, který je mým oblíbencem. A určitě toho nelituji i když mám Damiana spojeného hlavně se seriály, tak ani tady mě nezklamal. Netradiční námět o chudých nevěstách, které plují na lodi přes oceán do země, kde se zaslíbily svým budoucím manželům. Na této cestě, na které byly opravdu delší dobu, než bych si představovala, jsem alespoň mohla strávit nejhezčí chvilky z celého filmu s Normanem a Niki, která byla jakýmsi srdcem celého podpalubí s dalšími sedmisty ženami. Jejich dialogy byly působivé, smutné a dojemné. Focení nevěst a hlavně Niki nemělo chybu. A že tam bylo trošku patosu? Nad tím dneska mávnu klidně rukou. (07.12.2012)

Už dlouho kritizuji klesající úroveň dialogů. Tak blbé dialogy jsem však už dlouho neslyšela - prázdná slova, žádná moudra (byť snaha o ně veliká), slova na hony vzdálená realitě. Herci? Jen loutky v rukou špatných scénáristů a režiséra, oběti mizerné kamery. Postavy? Škoda mluvit, vedlejší postavy jen podnosy pro ústřední dvojici, schématické k tomu, jednající tak, jak bylo zrovna potřeba. Prvoplánové, trapné, patetické, nepřirozené, od začátku do konce. (15.03.2017)

Najprv som si myslel, ze to tocil Theoidoros Angelopoulos,potom som si lepsie pozrel meno rezisera - ane, tocil to Voulgaris. Rezisersky len priemer, tretia trieda v podpalubi zaocenskej lode- a rozne osudy miestnych ludi. Scenar je vysloveny priemer, fakt nic dolezite sa tam nedeje, dialogy tvoria casto len vatovo plane plky - grecka kinematografia nebude az take terno, Theodoros Angelopoulos je len jeden, ze jo : 50 % (10.04.2021)

Nevěsty mají slanou příchuť melodramatického patosu. Pantelis Voulgaris sice otevírá jisté okénko zásadní řecké bolesti v jedné z největších vzedmutých emigračních vln a pocitu vykořenění, ale navozená situace je pouze zářivě nabarveným a samostatně nefungujícím doplňkem prostředí romance. Přednost dostal sterilně unifikovaný výraz společensky uhlazené spořádanosti a politicky korektní prostoje uvědomělosti emancipace moderní doby. Nevěsty jsou velebeny pro svou citlivost a pochopení s nerovnoprávným údělem žen, přesto je hlavním vítězem vyjevovaných pocitů melodramatický patos gesta a kolektivní zodpovědnost, která jednoznačně přesahuje význam jedince. Hlavní zbraní k soucítění je Niki Douka (zajímavá Victoria Haralabidou), ctnostná a morálně pevná mladá žena z prostého prostředí ostrova Samothraké. Vědomí kolektivní zodpovědnosti je pro zavedenou spotřební společnost zcela neznámým pojmem, omamná vůně povznášející iluze lásky je příčinou motání hlavy a vzpurného chvění podbřišku, předurčenost osudu je božskou veličinou lidského života a nelze ho bezstarostně odmítat. Přijmutí zvolené cesty posiluje nitro duše. Hlavní mužskou postavou je Norman Harris (sympatický Damian Lewis), neúspěšný americký fotograf válečného konfliktu mezi Řeckem a Tureckem. Citlivý pohled umělcova oka dokáže vnímat skryté příběhy a trpělivě se snáší melodramatický stav běhu událostí. Důležitou postavou je Haro (příjemná Evi Saoulidou), Nikiina sestra. Víra v romantické ideály, povzbuzující stimulace hlasu dálek a stíny pochybnosti z vlastního hříchu zvíří niterný zmatek a výkřik zoufalství. Výraznou postavou je kapitán (zajímavý Dimitris Katalifos) zaoceánské lodě a naděje na nový život v Americe. Snaží se o mírumilovný pořádek, přesto na některá zapovězená tajemství není moudré upozorňovat. Významnou postavou je také Karaboulat (Steven Berkoff), karikatura morálně zkaženého zprostředkovatele ruských žen do amerických manželství. Tělesná rozkoš je jediným životním potěšením a nikdo se nemůže stavět do cesty radosti. Z dalších rolí: bezstarostná příslušnice vyšší střední třídy a příležitostná vykladačka z ruky Emine (Andréa Ferréol), důvěryhodný doprovod mladých dívek z Oděsy slečna Kardaki (Eirini Inglesi), v tanečním skotačení švitořící cestující první třídy Marion Gibson (Evelina Papoulia), kapitánův synovec a člen lodní posádky s vlastně zvolenou cestou lásky Nikolas (Apostolis Tocikas), mladá ruská nevěsta s obavou i novou životní sympatií Olga (Jelizaveta Kuzněcova), zneužitá ruská dívka Jelena (Eleni Roussinou), či na věrnou Niki v Chicagu čekající řecký nápadník Prodromos (Jorgos Makris). Nevěsty neprozrazují mnoho o době svého zobrazení, soustředí se na táhle dojímavý patos melodramatického povzdychnutí a na spořádaný pochodový krok moderní osvěty emancipačního uvědomění. Škoda té všeobecné potřeby filmu ke spotřebnímu kompromisu! (06.10.2019)

Úžasná řecká záležitost. Film citlivý, pomalu ubíhající a zásadní. V Řecku jsem byl minimálně 11x možná víc. Niki Douka potkáte například na silnici mezi městem Pigadia a vesnicí Aperi na ostrově Karpathos. Můžete ji ovšem stejně tak spatřit ve vesnici Spilli na Krétě. Všechny tyto řecké přirozené krásky mají ustarané hnědé oči, nádherné obočí a vlasy. Předčasně se jim tvoří vrásky. No a o nich je tento film. Jsou provdány na dálku do Ameriky. Nějak se to ovšem zamotá....Závěrem bych dodal: Bylo to nepromrdaných 128 minut, skvělý zážitek. (15.01.2012)