Hranice života

Začínám přicházet na chuť filmům Emana McGregora, jehož poslední filmy mě zaujaly, jak BIG FISH, THE ISLAND a teď STAY. Ale k filmu, který je opravdu zamotaný jak časově tak dějově. Hlavní hrdinové nemůžou rozeznat co je skutečné a co ne, vás film stáhne sebou a nevíte to také, trápí vás to a štourá v hlavě. Čekáte na další a další scénu, která je vám podávána jako jedna indicie za druhou a vy se to snažíte spolu s doktorem Samem dát dohromady. Zjistíte, že čas neplyne tak jak by měl a některé věci se opakují, některé dny se opakují, stejně tak lidi které Sam potká. Nevíte co je pravda a co skutečnost, jste z toho zamotaní a doufáte, že se vše vysvětlí. Ale máte na to čas do soboty do půlnoci ( toho filmového ). Tím jste stresováni a nedokážete se koncentrovat, všechny scény berete jedním dechem a vůbec, zapomenete na všechny vaše problémy, zapomenete že se díváte na film. Konec mě ale ještě více zamotal, vrátil se prakticky na začátek filmu, takže vše začíná nanovo, ale úplně jinak, takže život poběží dál, ale zcela jinak pro všechny kteří se motali kolem bouračky …. (06.11.2006)

Do veľmi zvláštnej hodnotiacej pozície som sa dostal po dopozeraní nového Forsterovho snímku. Mnohí porovnávajú a dávajú do protikladov jeho obsah a formu. Každopádne, obidva celky sú nápadmi až príliš preplnené a natoľko intenzívne, až ma neraz odradzovali. Napriek tomu som našiel vo filme prvky, ktoré dosiahli v mojom pohľade pocit filmového uspokojenia. Nebude to ani záverom, aj keď aj ten je znova znamenite zavŕšený. Takže aj keď viem, že k dokonalosti tu veľa chýba a film akoby ani nikam nesmeroval, musím ísť aspoň na 75%. A to som ešte odmyslel perfektné herecké výkony, s ktorými som dopredu rátal. 80%. (24.02.2008)

Nebýt toho divného konce, tak bych možná skončil na pěti hvězdičkách. Marc Forster si mě získal už svým silným debutem Ples příšer a svoji režijní kvalitu dokázal i v následujícím film Hledání Země Nezemě s Johnny Deppem. A teď, když jsem zjistil, že režíruje novou Bondovku (Quantum of Solace), jsem musel dokoukat jeho kompletní filmografii. Stay je film, kde je kladen důraz na formu a obsah zůstává pozadu. Obvykle dávám přednost zajímavým příběhům než jejich formální stránce. Stay mě přesvědčil svým moderním ztvárněním, protože takový střih by si nikdo dříve nedovolil a ve škole by nás za to Eva Bobková vyhodila od zkoušek. Poslední dobou herce Ryana Goslinga vídám častěji a začíná se dostávat do mého žebříčku výborných herců. (01.07.2008)

Forster si zobral kúsok Lyncha, kúsok Aronovského, pridal veľa vlastného a dal vzniknúť vskutku zaujímavemu (príbeh) trilleru, ktorý si nielen svojím temným, snovým spracovaním vyslúžil piatu hviezdu a punc výnimočnosti. P.S. A Forsterove mystifikácie (keď už chcete s Lynchom zrovnavať) ma bavia oveľa viac. Asi niesom ten správny cinefil, ktorý pri čajíku, v cigaretovom opare a pri slabom svetle, s intelektuálmi mudruje o neexisujúcich kľučoch k dielu. Lynch pre blbých. (11.08.2006)

(Trestuhodně opomíjený snímek od shlédnutí traileru /2005/) Naprostá paráda. Předem si musím postesknout nad všemi "tříhvězdičkovými hodnoceními", a oprávněně konstatovat, že takoví uživatelé se v příběhu bohužel ztráceli (jak většina z nich hrdinsky a smutně přiznává); tím pádem jej plně nedocení. Paradox je, že jsem v dlouhém časovém intervalu (asi od Temného rytíře) nenarazil na jiný film, který by si stoprocentní rank zasloužil více. Já tomu rozumím: když něco nepochopím, nebudu to vychvalovat do nebe...! Takže: jaká je před zřením Stay nejlepší rada? Jednodušší být nemůže: dopředu mi stačilo vědět, že Forster bude nejpíše pracovat s paralelními vesmíry, ale moc jsem na to nespoléhal. Snímek jsem prostě pustil, a snažil se moc nepodivovat na několika velkými WTF momenty - mimochodem přirovnávání k režisérovi Twin Peaks občas sedí dokonale. Doufal jsem v inteligentní konec, neboť jsem nevěřil, že režisér takového formátu si s divákem sprostě pohraje, a nakonec jej nechá tápat v hluboké temnotě (jako Lynch). A to se naštěstí opravdu nestalo. Další důležitá věc je uvědomit si, že Stay je HODNĚ sci-fi. Je to jeden z nejkrásnějších a nejlépe zpracovaných sci-fi příběhů všech dob, a možná i proto jsem se do něj tak zamiloval. Jak jinak lze číst hard science fiction povídku, než nechat se unášet komplexním textem, a ke konci spoléhat na odzbrojující pointu? A pointa je v tomto případě ne fackou, ale hned pravým hákem do dobrovolně nastavené brady. Stejně jako k těm nejlepším knihám žánru, kdy čtenář očekává, že nebude zhrzen, jsem přistupoval k tomuto revolučnímu kousku. A i když dalších kladů lze vypsat hodně a byl by z toho komentář na sto řádků (herci, kamera, režie, hudba, vizuál), tak nakonec zmíním, že film je ne nepodobný úžasné Fontáně. Já sám za sebe jsem byl velmi překvapený, šokovaný, a zadostiučiněnost se dostavila v míře, která nemá u hollywoodských majstrštyků obdoby. (13.01.2010)