Život pod vodou

Naprosto fascinující a odzbrojující mystifikační pocta klukovskému světu dobrodružství a neohrožených hrdinů ze staré školy, variace na věčné téma Barona Prášila, ozvláštněná pseudodokumentární formou vyprávění, záměrně archaickou trikovou a animační stránkou odkazující ke stylu verneovek a rodokapsů (a třeba i k filmům našeho Karla Zemana) a v postmoderním synkretickém mixu film předznamenávající a doprovázející poetiku a estetiku snímků Michela Gondryho (neotřele pojaté představení výzkumné lodi s použitím jejího průřezu, práce s interiéry, s image oceánografů - geniálně příznakové červené čepice atd.)... Wes Anderson zamýšlel svou hravě nejednoznačnou mystifikaci jakožto vážně míněnou poctu a poklonu všem těm nádherným mužům vědy křížící svou práci s chlapeckými sny o dobrodružství a především pak oceánografu a vynálezci potápěčského přístroje Jacques-Yves Cousteauovi (zjevná aluze v názvu na jeho legendární cyklus Podmořský svět Jacquea Cousteaua). Na principu parodie tohoto a podobných přírodovědných dokumentárních snímků v kombinaci s hranou dramatickou rovinou a poetickou rovinou inspirující se nádherou oceánu a pestrostí a rozmanitostí podmořského světa vytváří Anderson doslova úchvatný filmový tvar. Co nelze nezmínit je dokonalý casting a doslova neuvěřitelná mizanscéna, už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu (mimo děl právě již zmiňovaného Gondryho) takhle esteticky ,,paf" :-) Rámec osobitého vyznění dotváří i brazilský folkař Seu Jorge, který příznačně pro film a jeho synkretický mix po svém (a dokonce v portugalštině) interpretuje kultovní písně Davida Bowieho, a samozřejmě úžasné a hvězdné (pro film s rozpočtem 25 miliónů až neuvěřitelně) obsazení v čele s Andersonovým oblíbencem Billem Murraym, který se od svého obsazení Sophií Coppola v jejím normotvorném filmu Ztraceno v překladu zařadil mezi asi nejzajímavější herecké tváře současné Ameriky a jehož střízlivé a umírněné herectví patří k tomu nejosobitějšímu, co může současná západní nezávislá kinematografie nabídnout (viz Jarmuschovy Zlomené květiny či Kafe a cigára). (29.05.2008)

Ventil pôvodne používaný v autách na plynový pohon, regulátor, dodávajúci vzduch pod rovnakým tlakom ako mala okolitá voda a desiatky modelov na zakázku-potápačský dýchací prístroj akvalung. Štyristo tonová mínolovka kráľovského námorníctva, oceánografické výskumné laboratórium, štúdio a takisto domov na nasledujúcich štyridsaťšesť rokov - palubná loď Calypso. Televízne ceny, Emmy, zbierka Oscarov - podmorský svet Jacqua Cousteaua._______Nádherné vyznanie dobrodružnej chlapčenskej horlivosti, potápačom, oceánografom, pokladom skrytým hlboko pod hladinou slaných vôd. Prezentované nevysvetliteľným spárením žánrových polôh či vidín takmer všeho druhu a neodolateľné skĺbenie tklivej tragickosti s akokeby vyšinutým, a pritom stále šibalským žargónom vtipnosti. Pečlivý casting (striedmy Bill Murray, presný Owen Wilson, teskná Cate Blanchett), ozdobná-archaicky ladená triková zložka (Jaguar shark, morské koníky, kraby, medúzy), pozoruhodné profilové/prierezové natáčanie posádok/korábov a pitoreskné aranžmá mizanscény (vrátane účinkujúcich postáv) prostredníctvom príhodne zvolených farieb (čapice, rovnošaty námorníkov)._______Nejednotný, naťahovaný, nepochopiteľný, takým sa zdá byť chameleónsky "Life Aquatic with Steve Zissou" a nepripúšťať možnosť chápania týchto slabín ako relevantných by bolo hlúpe, lenže aby som zabránil nedorozumeniam prečo zrovna mne je tento ojedinelý autorský akcent spriaznený, tak sa to pokúsim skrátene zhrnúť do dvoch rozvitých viet. Wes Anderson je snílkom, čiernou ovcou, poetom, má chuť ísť naproti novým výzvam a neváha rozvíjať a zdielať svoju hravosť. Ustavične vyžaduje agilnú spoluprácu, nepodlieha producentsky ohlodaným formulkám trendového režírovania, je profík, improvizátor - POKUŠITEĽ. (21.11.2010)

Tak neviem. Aj na tretí pokus mi vyšlo, že mám s Wesom Andersonom asi nejaký problém, proste ja tej jeho forme a spôsobu spracovania nejakej témy nerozumiem. Herecky síce slušné, no aj napriek tomu som sa cítil nekomfortne a čudne. Nebola to vyslovene nuda, na pár absurdných situáciách sa dalo pobaviť, pričom sa mi páčil aj ten pastelkový vizuál, no celkovo nešlo ani o nejaké hlbokomyseľné terno, ako tvrdí väčšina užívateľov. Vidím to niekde na úrovni jeho Grandhotel Budapešť. Priemer. 60/100 (21.09.2017)

Od Wese Andersona jsem předtím nic neviděl, tak nemůžu nikterak srovnávat, ale myslím, že to nevadí. ŽpV není „běžný“ film, pluje si mimo běžné žánry a zavedená schémata, to mě docela těšilo. Největší radost mi dělal tamní humor, na mořský film poměrně suchý, absurdní a bizarní. Druhým potěšením byly herecké výkony všech představitelů, které sympaticky rezonovaly s vyzněním filmu. A třetím potěšením byla hudba: předělávky písní Davida Bowieho do portugalštiny(?) v solo-kytarovém provedení, a samozřejmě Sigur Rós v jedné z vrcholných scén filmu. (14.04.2005)

Nemůžu říct, že by tenhle film u mě vyhrál pětihvězdičkovou dardu, na druhou stranu musím uznat, že Wes Anderson má naprosto skvělý styl zvednout divákovi náladu. A to vlastně jak samotnými postavami, tak hlavně samotným odvyprávěním příběhu. Ten se tváří normálně, ale ve skutečnosti je to jeden velkej blázinec. Což je vlastně moc fajn. Pozitivní nálada se odráží snad od každého, kdo se ve filmu jenom mihne. No a krom toho má Wes naprosto úžasnou představivost, kterou v kombinaci s hraným obrázkem a vhodně zvolenou muzikou vytváří skvělý zážitek. Tady jsem ale úplně nebyl schopný naskočit na tu jeho komediální vlnu. To nic nemění na tom, že po shlédnutí mi bylo vnitřně opravdu moc pěkně. (14.03.2014)