Rebel bez príčiny

Ano, zub času se na tomhle snímku přeci jen podepsal, ale ve své myšlence je aktuální stále a zřejmě už i vždycky bude. Nálepku kultovního mu samozřejmě propůjčuje osoba hlavního představitele (a jeho tragického osudu). Je ale dobré vidět Deana hrát, jelikož to opravdu stojí za to (jen ten věk jeho a jeho postavy je dost kontrastní, ostatně jako u všech ostatních mladých herců, nicméně tehdy se asi prostě do takhle mladých postav jejich skuteční vrstevníci neobsazovali - viz. třeba Steve McQueen v Nevada Smith). (17.05.2017)

Téma rebelie, kterým se zabývá 31. ročník LFŠ v Uh. Hradišti, bylo odstartováno tímto dílem. Padesát let od svého vzniku však už Rebel bez příčiny hodně ztratil ze své působivosti, kterou spolehlivě zásoboval diváky, sedící v kině dvě generace přede mnou. Ti si rozhodně hrdinské postavení se mladého frajera v (dnes odporně kýčovité) červené nylonce proti partě ještě větších frajerů, rozhodně užili. Jenomže z pohledu dnešního diváka je scénář Stewarta Sterna silně naivní a bez špetky nápadu se tak děj stává odhadnutelný na dlouhé minuty dopředu a režisér Nicholas Ray zase nepředkládá nic jiného než suchou rozprávku, ve které navíc nechává herce občas silně přehrávat, Jamese Deana nevyjímaje. Toto hodnocení je navíc objektivní až po uplynutí první půlhodiny filmu, ve které mě nuda ukolébávala ke spaní. Takže jediné co opravdu nezestárlo, je výrok jednoho z dobových kritiků filmu, který film v nadsázce přejmenoval na „Příčinu bez rebela“, což skvěle vystihuje to, co by se dalo rozepsat na mnoho dalších řádků. (23.07.2005)

Mám rád staré filmy, ale ne povinné uctívání těch předepsaných. Myslím, že Rebel bez příčiny je z rodu filmů, které přišly ve správnou chvíli, oslovily tehdejší publikum přesně tak, jak si předsevzaly a... dnes jsou únavné jako povinná školní četba. Těžko Rebelovi vyčítat, že má postavy jako soubor ilustrací ke knize "Nejčastější poruchy psychosociální komunikace v dysfunkčních rodinách" a působí proto tak ploše. Byl zkrátka první. Dobře vím, že v 50. letech Američané lpěli na "tradičních hodnotách", jaké skýtá rodina a středoškolská uniformita, ještě víc než dnes. A že neochota jedince účastnit se všech těch rituálních skopičin mnohé upřímně šokovala. Ale nebudu se tvářit, že nikdo později nenatočil lepší filmy na stejné téma. (Edit 23.8.2011: Po druhém vidění musím jít ještě o hvězdičku níž. Ten film stárne každým rokem.) 40% (01.02.2007)

Bez příčiny? Každému musí nanejvýš po deseti minutách dojít, kde se podle filmu skrývá problém! Nejde (či nemá) tu jít o nic jiného, než o nedospělé a problémové (případně žádné) rodiče, z jejichž pochybně uplatňovaného poslání posléze vzniká řešený problém. Otec je buď padavka (Dean), necita (Wood), anebo jakýsi vysněný hrdina (Mineo). Do problémů upadají děti právě z takovýchto rodin, což je sice zjednodušení, ale alespoň nějaké nakročení složitým směrem. Film mě svým vyzněním silně zklamal a myslím si, že na Brandova Divocha opravdu nemá ať hloubkou, tak i hlavním hrdinou. Dean má v sobě bezesporu spoustu vzdoru a přitažlivé bezradnosti, avšak chybí potřebná krystalizace a jistá "dospělost", čímž se tak dobře prezentoval motorkář Brando. (12.04.2005)

Film, jehož výpovědní hodnota je dnes nulová. Vše je vyumělkované, přehnané a žel místy trochu nedomyšlené. Šestnáctiletí fracci, kteří jsou v jádru vlastně strašně dobří, na sebe útočí noži, hopsají auty ze skal, pobíhají po městě s pistolí v kapse a házejí svým otcem jen proto, že ten zrovna není s to odpovědět na jejich existenciální otázky. Holčině vybuchne přítel a ona, bez jediné slzy, či alespoň náznaku rozrušení, padá do náruče do té chvíle psychicky nevyrovnaného Deana. Ten, chytřejší než všichni ostatní, hned ví, že to bude láska na celý život. Že by to bylo tím, že Deanovi, hrajícímu šestnáctku, bylo v té době už čtyřiadvacet? Jeho marné pokusy zahrát pubertální vzdor a snahu vyprostit se zpod kontroly rodičů pomocí záškubů těla a bizarním svíjením posouvají snímek jen hlouběji a hlouběji do bahna průměrnosti. Zbytečné! (07.09.2011)