Hráč so smrťou

Nejprve přijde nápad - a to vskutku originální. A poté zvědavost, kterou cestu z mnoha možných si mladý scénárista a režisér v jedné osobě Omar Naim vybere. On dané téma zpracoval více přemýšlivě. Film mě skutečně přinutil k zamyšlení: je implantát nedobrovolně vpravený do hlavy dítěte a zaznamenávající celý jeho život, aby si ho v upravené podobě, tzv. finálním sestřihu, ve vybraných světlých okamžicích, které si vyberou, jeho nejbližší pustili jako formu rozloučení po jeho smrti, dobrá věc? Chtěl bych já sám mít takovýto implantát? Dokázal bych žít s vědomím toho, že jakoukoliv věc, událost, kterou v životě prožiju, si někdy bude prohlížet nějaký cizí střihač a voyeursky hodnotit můj život, aby vybral to nejdůležitější pro mé blízké? Kam až sahá právo člověka na soukromí? A tak dále. Film není žádnou adrenalinovou řežbou, není to něco, co by vás nadzvedlo ze židle, ale přesto plní svůj účel. Skvělý a bezchybný výkon Robina Williamse vše podtrhuje. || PS: Druhé zhlédnutí o 6 let později mě již tolik nenadchlo. Možná za to mohlo mé jiné rozpoložení, každopádně si myslím, že film měl větší potenciál. (07.06.2006)

Řada výhrad v komentářích ohledně nevyužitého potenciálu filmu má samozřejmě racionální jádro, nicméně mé nízké hodnocení vychází ze samotné podstaty scénáře. Nápad je totiž zpracovaný nesmyslným způsobem. Takhle by technologie popsaná ve filmu v reálném životě nefungovala. Její využití by bylo úplně odlišné, zabývaly by se jí tajné služby, armáda a podsvětí. Ondřej Neff měl v Ikárii dlouhá léta rubriku Zakázané technologie, kde si pohrával s podobnými nápady a s humornou nadsázkou líčil jejich historii v lidské společnosti. Myslím, že tenhle vynález by do kategorie Zakázaných technologií určitě spadal. Na první pohled je zřejmé, jak obrovská rizika pro společnost i jedince přináší a zcela určitě by byl oficiálně zakázán. Implantovat něco takového svému dítěti je stejně rozumné jako mu implantovat nebezpečnou výbušninu - a spíš mnohem nebezpečnější. Scénář je zkrátka postavený na vodě. Celkový dojem: 40 %. (02.06.2009)

Nemohu než potvrdit to, co už tu bylo zmíněmo mnohokrát, námět sám je jak víno, zůstal však trochu nevyužit, na člověka padá spousta otázek, které jsou často nastíněny jen tak bokem, jako by o ně tvůrci ani neměli zájem. Při trochu lepším rozvedení ve scénáři mohl vzniknout obdobně dokonalý film jako třeba Gattaca. I tak však zůstává film v rovině velmi slušného nadprůměru, čemuž pomáhá i slušná hudba a velmi nápaditá kamera a výborné zobrazení práce se "střihy". Rozhodně stojí za vidění. (17.10.2005)

Velmi zajímavý námět. Celý film stojí a padá s Robinem Williamsem. Ten je jedním slovem vynikající. Přesto se při kvalitě námětu vkrádá myšlenka, zda s jiným režisérem nemohl film vyznít ještě o trochu lépe. Především v závěru jsem měl dojem zbytečné uspěchanosti. 86 minut je v tomto případě málo (třeba na víc nebyly peníze) - inu, zhuštěný final cut :). Přesto jde především díky Williamsovi o nadprůměrný snímek se zvláštní atmosférou prolínání časových rovin. (20.10.2006)

Implantát ZOE. ,,Všechno co vidíte umíme zaznamenat!“ Alan Hakman je střihač. Dokáže zhlédnout věci, na které jiní nemají žaludek. Po smrti vezme nahrávku života a u udělá z ní Vzpomínku. Co na tom, že výsledkem je třeba lež. Je to práce. Tak jako ,,Vzpomínka na pana Bennistera“. Ale každej má svoji špatnou vzpomínku...... . Originální příběh, bezvadnej R.Williams, o napětí se stará ,,jeho“ tragická událost. Ač se to může zdát málo, díky režii, hudbě a kameře jste stále udržování v takovým zvláštním napětí. A pak je konec a mě bylo líto, že to končí takhle neskutečně divně. (29.09.2006)