Americký priateľ

Celkem divácky vděčný Wendersův film, s jasným dějem, který ale nepostrádá Wendersovu typickou pomalou (ale podmanivou) atmosféru. Ten film se mi líbil, přišel mi i celkem dobře vedený, je skvěle natočený a rozhodně jsem si při něm nenudil. Každopádně mě to nechytlo natolik, abych dal plný počet a od Wenderse jsem zvyklý na jiný druh filmů, i tak si ale s krimi žánrem poradil dobře a 4* Americkému příteli dám rád. Ale Wenders má i lepší filmy. (03.06.2020)

Jistěže je to thriller o tom, jak se nemocný, ale čistý (nevinný, nicméně nemocný) člověk nechal zkorumpovat jedním práskaným i zoufalým, po čistotě a nevinnosti toužícím mafiánem... Ale je to taky nádherná metafora o tom, jak se evropský film nechal svést ke komerčnosti (tedy k filozofii výdělku, spíš než ke snaze o umělecký efekt) filmem americkým -- který ovšem po evropské "čistotě" nepřestává pokukovat a zpytovat svědomí... Něco takového se jen tak nevidí. Ty obrazy -- a ty "obrazy"... Lze snad vyjádřit filmové políčko rafinovaněji než rámem obrazu -- malovaného plátna? A už na začátku je tam ta "aukce" -- licitování o americké umění, nebo řekněme americký styl, kterým jsou Evropané uchváceni, přestože hodnota díla je přinejmenším sporná... Bravo, mistře obrazů Wendersi! A díky LK, že tohle monumentální, nicméně tajnosnubné dílo vydaly v přijatelné podobě... (30.12.2008)

Je toho všeho moc. Myslím těch filmů, skvělých režisérů. to aby měl den tak čtyřicet hodin, takhle se to stíhat nedá. Americký přítel je toho jasným důkazem. Velmi zdařilá road movie, který sice v žánru chybí, ale na to fakt dlabu. Pro mě tam vždycky bude. Po skončení, na mě dýchlo něco, co ani nevím, jak přesně popsat. Možná to bylo Wendersovou režií, ale měl jsem jen takový pocit, jako při sledování V běhu času. Spokojenost a naprostá uvolněnost, to jsem z toho cítil. Bude se Ti muset asi víc věnovat, Wime, slibuju. (03.11.2015)

...zřejmě pokus o artovou variaci...asi...výsledkem je podivnej hybrid...první polovina mě iritovala svou tzv. evropskou náladovostí...Wenders tu látku intelektualizuje... i přes vizuál, který ostentativně dává najevo svoje lavírování na hraně umělečna a kýče ( dokud jen pracuje svýraznými barvami, tak se na to kouká docela dobře, ale některý kašírovaný obrazy mi přišli jaksi mimo...prostě jsem nechápal, co mi tim chce autor sdělit...a tenhle pocit jsem měl vlastně u celého filmu)...tady mě to ale ještě tak neiritovalo, protože to má určitou dramaturgickou čistotu a sevřenost...první žánrová scéna v Metru je překvapivě solidní....druhá se z nadějného začátku překlopí v jakousi podivnost - doteď nevím, jestli to bylo myšleno vážně nebo parodicky nebo oboje ( Hitchcock např. často spojuje polohu thrillerovou, bizarně komediální a morbidní, ale umí ty prvky propojit, tady to působí jenom divně )...a závěr už šel plně mimo mě...to už je jenom taková podivná plochost...konstrukt, který neví, o čem vlastně vypráví a jestli má být žánrovkou nebo uměním...Wenders nepřistupuje k žánru zevnitř, se znalostí jeho atributů, ale zvenčí - jako k hračce...neumí s ním pracovat na větší ploše, neumí mu propůjčit ryzost, oživit ho...v tomhle směru na mě daleko plnokrevněji a v důsledku i existenciálně tísnivěji působí klasické adaptace Highsmithové - Cizinci ve vlaku nebo Talentovaný pan Ripley...tenhle způsob kinematografie se mi naopak jeví jako poněkud nešťastný... (30.08.2011)

Podobne ako vo svojej neskoršej tvorbe spája Wenders tradičný americký film (tentoraz akčný) so svojim vlastným štýlom. Jeho adaptácia klasického románu Patricie Highsmithovej RIPLEYHO HRA (1974) sa odklonila od pôvodnej predlohy, aby nechala vyniknúť ovzdušiu paranoidného napätia a expresionistických farieb, ktoré tvoria bázu tohto psychlogického trilleru, miestami až uhrančivého... (20.03.2009)