Americký priateľ

Podobne ako vo svojej neskoršej tvorbe spája Wenders tradičný americký film (tentoraz akčný) so svojim vlastným štýlom. Jeho adaptácia klasického románu Patricie Highsmithovej RIPLEYHO HRA (1974) sa odklonila od pôvodnej predlohy, aby nechala vyniknúť ovzdušiu paranoidného napätia a expresionistických farieb, ktoré tvoria bázu tohto psychlogického trilleru, miestami až uhrančivého... (20.03.2009)

Jistěže je to thriller o tom, jak se nemocný, ale čistý (nevinný, nicméně nemocný) člověk nechal zkorumpovat jedním práskaným i zoufalým, po čistotě a nevinnosti toužícím mafiánem... Ale je to taky nádherná metafora o tom, jak se evropský film nechal svést ke komerčnosti (tedy k filozofii výdělku, spíš než ke snaze o umělecký efekt) filmem americkým -- který ovšem po evropské "čistotě" nepřestává pokukovat a zpytovat svědomí... Něco takového se jen tak nevidí. Ty obrazy -- a ty "obrazy"... Lze snad vyjádřit filmové políčko rafinovaněji než rámem obrazu -- malovaného plátna? A už na začátku je tam ta "aukce" -- licitování o americké umění, nebo řekněme americký styl, kterým jsou Evropané uchváceni, přestože hodnota díla je přinejmenším sporná... Bravo, mistře obrazů Wendersi! A díky LK, že tohle monumentální, nicméně tajnosnubné dílo vydaly v přijatelné podobě... (30.12.2008)

Je toho všeho moc. Myslím těch filmů, skvělých režisérů. to aby měl den tak čtyřicet hodin, takhle se to stíhat nedá. Americký přítel je toho jasným důkazem. Velmi zdařilá road movie, který sice v žánru chybí, ale na to fakt dlabu. Pro mě tam vždycky bude. Po skončení, na mě dýchlo něco, co ani nevím, jak přesně popsat. Možná to bylo Wendersovou režií, ale měl jsem jen takový pocit, jako při sledování V běhu času. Spokojenost a naprostá uvolněnost, to jsem z toho cítil. Bude se Ti muset asi víc věnovat, Wime, slibuju. (03.11.2015)

Asi to bude i tím, že se jedná o můj nejmilejší žánr, ale tento noirový mysteriózní psychothriller se mi líbil až překvapivě moc. ,,Překvapivě", protože od Wima Wenderse, tvůrce pomalých, uměleckých, jaksi introvertních filmů jsem takový nářez nečekal a trochu jsem se bál, aby nešlo o krok vedle. Wenders kamerou úplně maluje a povolání hlavního hrdiny (vyráběč rámů) tak dostává symbolický význam. Wenders má cit pro detail a nádherné aranžování scén, celým filmem tak prostupuje nevyjádřitelně zajímavá atmosféra. Jen dva příklady (trochu spoilerového charakteru): 1. Po scéně vraždy ve vlaku, v největším napětí, projíždí vlak tunelem a z postav náhle vidíme jen obrysy. 2. Když se Jonathan dozví, že podle krevních testů brzy zemře, jistý gangster si kousek dál zkouší jakoby nic hrát podivné melodie na piáno... Jsou to zdánlivě jen drobnosti, ale právě ty dělají v mých očích z obyčejné kriminálky umělecké dílo. Americký přítel působí trochu jako by natočili Wenders, Lynch a Hitchcock společně jeden film. Vzhledem k tomu, že všechny tři mám moc rád, je pro mě hodnocení tentokrát zcela jednoznačné. (16.01.2012)

Co to bylo? Drama o muži se smrtelnou nemocí, který pro zaopatření rodiny začne pracovat jako nájemný vrah. Zajímavý námět, studené přístavní město Hamburk a Bruno Ganz s Dennisem Hopperem. Jenže režisér se nemohl rozhodnout, co to vlastně bude za styl, ve kterém to natočí. Chvíli drama jedince, poté trochu akční, rozmýšlení nad smyslem života, slepá ulička jménem smrt. Ty scény do sebe nezapadaly a připadalo mi to necelistvé. Na druhou stranu z filmu zářila nejistota hlavního hrdiny a byla to ukázka toho, že člověk se jako mávnutím proutku může stát vrahem, když má dobrý důvod. Sice ze začátku říká jasné NE, ale stačí několik chvil na rozmyšlení... (16.12.2012)