Perfect Blue

Perfect Blue je Satoshi Konova prvotina, kterou již ve své další tvorbě nedokázal překonat (a bohužel se o to už nikdy nepokusí). Prvotřídní mysteriózní thriller, ve kterém se realita střída se snem natolik dokonale, že opakované zhlédnutí je povinností, a nejspíše nejenom jedno, protože i po několikáté film ponechává nespočet otazníku. Pop idol Mima zanechává své úspěšně rozjeté kariéry zpěvačky v dívčí kapele a vrhá se na dráhu herečky téměř pálíc všechny mosty, které by ji s nevinným pop idolem spojovaly. Ovšem některé fanoušky to bohužel nemůžou přenést přes srdce a dávají to Mimě znát. Nyní již herečka Mima ovšem vnitřně stále nevyrovnána s tak zásadní změnou svého života to zdá se psychicky nezvládá. Paranoia, úzkost a prolínání snů, reality a natáčení filmů (ve třetí třetině filmu již natolik nevyzpytatelné) chytře graduje k nečekanému závěru, který divák již stravuje na jeden dech. Skvěle napsané, skvěle zrežírované. Japonský skvost, který nám dnes připomíná filmy Darrena Aronofského. (17.04.2016)

Vždycky mě potěší, když si stáhnu nějaký film, od kterého absolutně nic nečekám a nakonec mě dostane. Tohle je případ i Perfect Blue. Je mi upřímně jedno, že ta animace není nijak extra zmáknutá, podle mě Satoši Kon má své filmy animované (viděl jsem i Herečku tisíciletí), protože by nesehnal tolik peněz a herců, aby ten film v hrané podobě vypadal přesně podle jeho představ. A určitě zkouknu i celou filmografii Satoši Kona, jelikož z jeho čtyř filmů jsem viděl dva a oba mě dostaly. Ale k hodnocení: Perfect Blue je psycho thriller, který je psycho fakt hodně a má zatraceně silnou atmosférou, která místy trošičku připomene i Lynche. Přitom se v podstatě jedná o jednoduchý příběh, ale způsob jeho vyprávění z něj dělá něco neskutečného. A podotkněme, že tohle celé je anime! Možná nechápete mé překvapení, ale už delší dobu tvrdím, že u animovaného filmu se člověk opravdu nemůže bát (pokud teda nejste dítě). Perfect Blue moje tvrzení narušilo a já jsem za to rád, protože udělat něco takového z anime... To teda klobouk dolů. Hodně se mi tady líbí i to, že zde nejsou zbytečné scény, zbytečné dialogy, žádná vata, prostě jedna psycho scéna střídá druhou, dohromady to dává smysl a nezastaví se to před ničím. Prostě nářez. Že by se mi začalo líbit anime, o tom silně pochybuji, ale budu rád, když narazím na nějaké, které bude vypadat jako ty od Satoši Kona. 5* (02.02.2020)

Perfect Blue je veľmi nepríjemným animákom. Niekto to tu prirovnal k Lynchovi. A asi má aj trošku pravdu. To stierané skutočného a fiktívneho je tu od určitého momentu tak šialené, až sa v tom obyčajný pozorovateľ stráca. Satoši Kon to ale nerobí preto, aby nás zmiatol. Svoj príbeh rozpráva bez zaváhania a s jasnou víziou. Ak sa tu zmätenosť dostaví je len preto, aby sme sa k filmu mohli po čase vracať, skúmať ho a rozhodovať sa podľa vlastných uvážení čo realitou je a čo naopak nie Pretože ako to už u takto ladených filmov býva, je veľmi otvorený akýmkoľvek interpretáciám. Explicitnosť aj prapodivné tváre oceňujem. Robili mi túto jazdu značne nepríjemnou. Vrah mi strašne v niečom pripomínal Night Stalkera. (23.02.2021)

[Druhé zhlédnutí - tedy podle čsfd, protože jsem si sám to první nepamatoval] Opět jedno anime bez robotů a vlastně všeho nadpřirozena co k těm poskakujícím "pokemonům" obvykle patří. Zato ale vlézá Japoncům pod kůži více než by si zřejmě přáli, pod obalem systematicky chladné společnosti vykukují touhy... po animálním erotičnu, zažít si trochu toho vzrušení. A hlavní hrdinka si tak odnáší slušnou nálož nepříliš příjemných emocí, depresí a paranoii - podobně jako postavy z Aronofského filmů. Filmová trivia dokonce prozrazuje, že on sám pro sebe zakoupil práva na zfilmování americké verze (a pak původní vykradl v Requiem for a Dream). Jako režisérova premiéra je Perfect Blue nevídaným kouskem s famózním, vyzdvihuji ještě jednou, famózním střihem a na nervy drnkajícím zvukovým doprovodem. 90 % (20.06.2011)

Perfect Blue je dozajista (ne)přiznaným zdrojem té nejlepší tvorby Darrena Aronofského (tj. Requiem za sen a Černá labuť) a celkově velmi podnětným příspěvkem do subžánru paranoidního „schizothrilleru“. Bezbřehá touha po naplnění ambicí bez ohledu na psychické i fyzické důsledky je zde vykreslena bez sebemenších příkras a ty občasné hororové motivy jsou zatraceně husté. [80%] (12.04.2021)