Reklama

Reklama

Kroužek sebevrahů

(festivalový názov)
  • Japonsko Džisacu sákuru (viac)
všetky plagáty
Trailer

Obsahy(1)

Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.

Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (164)

Astaroth12 

všetky recenzie používateľa

Tak prvotná scéna vlak a veľa študentiek bola pôsobivá a tá mi naznačila, že film bude mať silnú drsnú zložku a to naozaj mal. Velice prepracovaný príbeh a hlavne nepredvídateľný. Gore efekty boli slabé, hlavne tá krv bola jasná farba a keď skákali skokani zo striech a na oknách sa objavili krvavé škvrny, normálne ma to rozosmialo, lebo na logiku tento film rozhodne nehral. Atmosféra v niektorých prípadoch bola mrazivá, ale ta naivita, ktorá vo filme hrala prim, mi moc nevoňala. Film parádne začal, ale nevýrazne skončil a ta pointa bola na riadne zamyslenie. ()

playboxguest 

všetky recenzie používateľa

Prvních šedesát minut celkem fajn, ale pak se z toho stala taková volovina, že mít to ještě o půl hoďky víc, padám ze tří na dvě. A školních uniforem si tam člověk taky moc neužije, ačkoli jsem z plakátů a dalších věcí tak nějak nabrala dojem, že se to tam jima bude doslova hemžit. Koike ukrytá hluboko ve mně je spokojená jen na půl cesty, aneb papoušek zůstal nezúčastněně ve výstřihu. 50% ()

Reklama

Matty 

všetky recenzie používateľa

„Kdo neskáče, není Japonec!“ . V Klubu sebevrahů se skáče hodně. Film začíná skokem padesáti japonských školaček. Skokem pod rozjetý vlak. Je to jedna z těch scén, kdy si říkáte, že se v následujících minutách přece nemůže stát to, co by se s největší pravděpodobností stát mělo. „HOP!“ a stane se. Krev stříká ostošest, orgány poletují vzduchem, málokdo z přihlížejících unikne spršce nějakého sajrajtu, jenž byl ještě před okamžikem přirozenou součástí těla jedné z mnoha dívek. Lepší začátek si lze jen těžko představit, každý správný zvrhlík musí být tímto navnaděn na sto deset procent. Klub ani pro nikoho jiného než zvrhlíky není. Neznamená to „je to film pro úchyly“, spíše „nepovažujete-li se za člověka majícího zvrácený smysl pro humor a vřelý vztah k morbidnosti, směřujte své oči jinam“. Nedokážu si představit konzervativního pána/paní nad šedesát, který/á by po zhlédnutí Suicide clubu nedostal/a mrtvici. Poselství filmu může každý chápat jinak, někdo třeba jako přímou výzvu k bezprostřednímu spáchání sebevraždy, což je sice pravý opak toho, co je nám přezpíváno v závěru, ale jak jsem napsal, může… . Zařazení Suicide clubu mezi horory se přímo nabízí a je to vzhledem k hojnému výskytu scén, z nichž jde mráz po zádech, zcela logické, byla by nicméně škoda jej redukovat pouze na další „strašení z Asie“. Má ambice stát se poměrně ostrou satirou konzumního způsobu života. Lidé dnes a denně podléhají tlaku médií, stávají se závislými na internetu a vzhlížejí k rádoby idolům, v naději, že najdou odpověď na věčnou otázku po smyslu života. Vliv zmíněných faktorů nemusí být nutně tak brutální, jak naznačuje film, ale v podstatě je to ta nejpřímější cesta do záhuby. Pasivně, jako loutky, se odevzdáváme do rukou, které neznáme, důvěřujeme jim však více než těm vlastním. Je to zcela logické řešení, předat obrovskou zodpovědnost za vlastní životy někomu/něčemu jinému, jenže budou-li se všichni spoléhat na toho druhého, nebude nakonec jediným východiskem masová sebevražda? Masová z toho prostého důvodu, že s větší skupinou narůstá také naše odvaha. A navíc – jednomu sebevrahovi nebude věnována téměř žádná pozornost, zato dvaceti sebevrahům… . Tento film nemíří pouze na mladé, ty si pouze vybírá coby příklad nejsnadnějších obětí, od nichž je třeba vždy začít. Jenom škoda té přehnané explicity mnohých scén, podobně nosnou myšlenku šlo by jistě zahalit do přitažlivějšího hávu. Otázkou – a to docela závažnou – ovšem je, kdo, zda vůbec někdo, by si v takovém případě Suicide Clubu všimnul a pomaloučku mu zajistil pověst kultovního dílka, které se musí vidět. Mnoho skutečností naznačuje, že to není taková bomba. Formální zpracování dosti pokulhává (pobavilo mě, když si kameraman v jednou záběru musel přidržet dveře, aby jimi mohl projít). Mnohé scény nemají jiný účel nežli znechutit nás. Herci jsou skvělí za předpokladu, že tu zmatenost opravdu hráli atd., atd., mohl bych vypsat ještě celou řadu malicherností, jenže – k čemu? Co mělo být řečeno, řečeno bylo, neřešme jakým způsobem a raději si znovu pusťme závěrečnou píseň Dessert. Právě ta je klíčem k celému filmu, s lehkou nadsázkou i k celému životu. P.S.: Zajímá vás, jakou věc jsem udělal bezprostředně po zhlédnutí filmu, který jasné říká „internet zabíjí“? Zadal jsem do Googlu „Suicide Club“. Myslete si o tom, co chcete :-) 85% P.P.S.: Za kvalitní české titulky patří můj dík Mr. Apach(e)ovi. Zajímavé komentáře: zputnik, Mmartina, Le_Chuck, molotov () (menej) (viac)

tombac 

všetky recenzie používateľa

Bizarní a zneklidňující film s bezútěšnou atmosférou občas prokládanou podmanivými rytmy skladeb dívčí skupiny Dessert (ta poslední je opravdu výborná). Sice jsem tušil, že to je skvělý film, ale takovouto nálož jsem nečekal. Sebevraždy, při kterých se protagonisté usmívají či se tváří jakoby nic, jsou skutečně fascinující a patřičně krvavé. Akorát musím filmu strhnout bodík za Genesis a jeho bandu. Ve filmu působí jako pěst na oko. Pointa mě také moc nenadchla. Jinak úžasné a šokující japonské dílo. 9/10 ()

Omnibus 

všetky recenzie používateľa

"Když se zabiješ, přerušíš spojení sám se sebou?" aneb divní a filosoficky rozervaní Japonci se snaží ponořit sami do sebe. Na základních školách prý zavedli volitelný předmět "Jak spáchat harakiri snadno a rychle, ale neuříznout si při tom ostudu." Původně jen pro chlapce, zatímco na dívky zbylo vaření, háčkování a cudné cupitání s nožkami u sebe. Cha! Dnes již strašidlo genderové vyváženosti dorazilo i pod Fudžijamu a zplodilo tento podivný, (režisérsky) sebevražedný film o smrtící síle reklamy. Plný dívčího chcichotání nad tím, že kolektivní sebevražda je děsně cool. Zajímavá exkurze do odlišné japonské mentality, která je o pár kulturních levelů jinde (výš či níž?), než ta naše, středoevropsky konzervativně zaprděná. Poslední třetina filmu už naprosto mimózní a smysl postrádající. Ovšem na zvrácených sebevražedných scénkách jsem si pošmáknul, ne že ne. Dostatečně morbidní a ujeté, dokonce i na Asii. Například Tokio Expres u nástupiště číslo 8. Desítky amputovaných nožiček i ručiček, pukající hlavy... moc pěkný masakr. Bohužel jsem si v tom fofru ani nevšiml, kdo vlastně na nástupišti zapomněl tu tašku? ()

Galéria (9)

Zaujímavosti (5)

  • Popová skupina Desert je fiktivní a vytvořená jen pro tento film. Reálný je jen zpěvák Rolly Teranishi. (Terva)

Súvisiace novinky

EIGASAI 2015

EIGASAI 2015

10.03.2015

Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (viac)

Reklama

Reklama