Réžia:
Šion SonoScenár:
Šion SonoHrajú:
Rjó Išibaši, Masatoši Nagase, Mai Hošó, Takaši Nomura, Rolly, Takatoši Kaneko, Kendžiró Cuda, Jukidžiró Hotaru, Kimiko Jo, Kei Tanaka, Tošijuki Kitami (viac)Obsahy(1)
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.
Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)
(viac)Videá (1)
Recenzie (164)
"Svět je jenom rozházené puzzle." Veľmi zvláštne, veľmi zaujímavé, veľmi originálne a netradičné. Nič podobné som v živote nevidel. V istých ohľadoch geniálne, mrazivé, desivé ale aj spoločensky a popkultúrne krikľavo kritické s priloženým posolstvom. A pritom brutálne a miestami dokladajúce, že Sono má vskutku zvrátený zmysel pre humor (čo neznamená, že sa divák bude smiať - naopak, stuhne mu úsmev na perách). A i keď v závere opona padá, zostáva jediná otázka - prečo? Pretože "Japonsko je příliš spokojené." Sono je génius, len s menšími výhradami. 80% P.S.: Po tomto mám ešte väčší strach z temných zákutí internetu než kedykoľvek predtým. ()
Nekoukám na filmy pana režiséra popořádku, takže to, že jde po pětihvězdách o první zklamání, vlastně nic neznamená. Varovat mě asi mělo, že jsem film rozkoukal během cca šesti let asi čtyřikrát. Ne že by nešlo o silné a sdělné téma (o současném Japonsku, a to nikoli jen v prvním plánu, ale i mezi řádky)... Ale tak hrozně moc věcí je samoúčelných a na efekt, že mě to až hodně štvalo. A třeba Batoru rowaiaru to generační apod. výpovědí nesahá po kotníky... ()
Čistou hodinu jsem měl za to, že sleduji vcelku seriózní a originální detektivku, kde až na pár cákanců krve vlastně nic tak strašně šokujícího, bizardního či zvrhlého není - o to víc jsem s napětím čekal, kdy "to přijde" a dostane se mi nějakého bližšího vysvětlení... Bližšího vysvětlení, které když přišlo, tak působilo jako pořádný kopanec do žeber, leč jsem od toho nemohl odtrhnout oči... Vzhledem k tomu, že japonskou kinematografii téměř vůbec neznám (až na pár komerčáren, samozřejmě), bylo pro mě i to "filmové prostředí" v podstatě nové a upřímně jsem čuměl jako vyvoraná myš, jak umí v tom Japonsku točit, protože něco obdobného jsem doposud nikde neviděl. Svou hloubkou, propracovaností a celkovou kompaktností mi to připomnělo Kubricka, navíc je z toho cítit extrémní kritika společenských poměrů, snaha poukázat na to, jak velmi snadno jsou lidé ovlivnitelní a co se týče nějakého hodnocení - tohle asi nejde hodnotit nějak průměrně nebo jen na oko či na to aplikovat nějaká obecně stanovená měřítka... Buď to neskousnete a zatratíte to, nebo tím budete naprosto fascinováni... ()
Asijské filmy obecně nemusím, prostě mi něčím nesedí. Tohle je další z řady takových. Jediné slovo co mne napadá je DIVNÝ. Ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Suicide Club má svůj feeling, chvílema je i úsměvný, jenže hned v zápětí se zvrhne v pořádnou psychárnu. Vidět padesát rozesmátých japonek ve školních sukýnkách jak se chytí za ruce a skočí pod vlak tomu říkám psycho. Nebo když se najednou a spontánně pár spolužáků rozhodne zaplachtit si ze střechy školy, stylem jakoby se jednalo o nějaké přestávkové rozptýlení... Jenže tahle scéna mi přišla totálně nereálná. Celkem zajímavý a působivý film, ale stejně mi nepasoval. ()
K mým velkým handicapům patří, že od filmu požaduji, aby byl o něčem, měl smysl nebo alespoň děj. Film, který prakticky postrádá dějovou linii, plný nesmyslných... keců - ještě bychom je mohli nazvat pseudofilozofickými bláboly -, jehož vrcholem je hudební číslo homosexuálního metrosexuála, film, jenž se snaží co nejnechutněji zobrazovat absurdní události, kde mrtvoly vybuchují, lidé se teleportují a kde suma IQ všech postav nepřesáhne 1000, takový film nejen není filmem pro mě, ale hlavně by nikdy neměl vzniknout. ()
Galéria (9)
Fotka © Earthrise
![Kroužek sebevrahů - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/417/417583_0878bd.jpg)
Zaujímavosti (5)
- Popová skupina Desert je fiktivní a vytvořená jen pro tento film. Reálný je jen zpěvák Rolly Teranishi. (Terva)
Reklama