Vec

Představte si, že někdo koho dlouho znáte, možná váš nejlepší přítel, je vražedný mutant, který se do těla vašeho přítele zadaptoval tak dokonale, že ho poznáte až ve chvíli, kdy vás zabíjí. Představte si, že víte jen to, že tato věc, o které nevíte skoro nic jiného se vydává za jednoho z vašich přátel a vy jste odříznuti od civilizace v mrazivé pustině Antarktidy... dokážete si tuhle nezáviděníhodnou situaci, ve které nedůvěra a podezíravost mezi přáteli hrají první housle, představit? Pokud ne a máte zájem mrknout na způsob, jak si tento hororový psychický teror představil a uskutečnil John Carpenter, podívejte se na Věc. Kromě silného námětu disponuje výbornou kamerou, Morriconeho hudbou, ve které je každý zvuk synonymem tajuplné hrozby, na horor adekvátně silnými hereckými výkony, založených na scénářem přesvědčivě vykreslených charakterů a v neposlední řadě kultovními triky, které sice ztratili něco na šokujícím efektu, ale přesto dokonale vystihli potřebně zrůdnou podobu Věci. Výborná gradace, silný zážitek. 80% (25.10.2006)

Scénář: Bill Lancaster .. Na Věci jsem neviděl nic evidentně zajímavého. A nebude to ani tak tím, že žánr horor je pro mne absolutně okrajová záležitost.. Snímek mne držel v pozornosti asi třetinu délky. Hlavně díky slušné, mrazivé atmosféře a psycho hudebnímu(?) doprovodu od mistra Morriconeho. Pak už ovšem snímek neměl čím překvapit, šlo jen o fádní sci-fi souboj s tajemnou příšerou, která hrůzu nebudí. Herecké výkony nijak neoslňují, mutující příšera z vesmíru je směšná a konečné vyústění pěkně vlažné. (26.04.2006)

Možno som precitlivelý na genetické premeny ľudí vo filmoch, no keď som The Thing videl prvý krát, ako ôsmak na základke, nemohol som celú noc zaspať a potil som sa ako s horúčkou. Bol to príšerný zážitok. Zaprisahal som sa, že už nikdy nesiahnem po horore. Aj kvôli tomuto intenzívnemu zážitku sa stal žáner neskôr mojím najobľúbenejším. The Thing disponuje unikátnou atmosférou izolácie a beznádeje, ktorú dokonale podporuje Morriconeho ponurá hudba, nadčasovými špeciálnymi efektami a úžasne temným, pesimistickým záverom. Je to precízne vygradovaný horor, ktorý vám postupne sťahuje smyčku okolo krku a ktorý je od prvej do poslednej sekundy takmer existenciálnou depkou, navyše prekladanou jednými z najdesivejších hororových výjavov ever. (04.06.2002)

Tak 22 rokov after som mal tú česť. Carpenter nám prichystal atmosférú hustú ako vazelina a vyslovene dobovú (trochu mi pripomínala Terminátora, alebo Votrelca - kulisy, noc a tak). Keby som The Thing videl tak desať rokov dozadu, tak verím že sa s toho stane kultovka aj pre mňa. Takto je to len príjemné retro s fajn kreatúrami (veľakrát lepšie ako dnešné digitálne zrúdy), hektolitrami krvi, bandou zarastených a na kosť vystresovaných polárnikov a psycho hudbou Morriconneho. (26.05.2005)

Horror jako žánr nemusím, ale čestnou výjimku představují survival horrory. A právě Věc je takřka dokonalým reprezentantem, krom odpudivých "gore" výjevů obsahuje něco mnohem účinnějšího – hru s psychologií diváka. Princip umístit skupinu postav na izolované místo (v tomto případě bílé pláně Antarktidy), znemožnit jí únik (v tomto případě masivní bouří) a vystavit je nepříteli, který se může skrývat uvnitř kohokoli z nich, je sice osvědčený, ale nikde nefunguje tak dokonale jako právě ve Věci. Minimalistický scénář strhává pozornost k syrové atmosféře, repliky postav jsou spíš účelové, všechno důležité je vidět a hlavně CÍTIT. Z Věci vychází cosi takřka fyzicky hmatatelného, strach není cítit umělotinou rekvizit, ale skutečným prožitkem. Když se Věc objeví, dostavuje se takřka úleva... Skutečný strach je nevědomost, nejistota. Zkrátka takhle si představuju dokonalý horror o přežívání v extrémních podmínkách. A atmosféra polární základny je natolik unikátní, že Věc asi hned tak něco nepřekoná. (27.01.2004)