Réžia:
Jakub KronerScenár:
Miro ŠifraKamera:
Mário OndrišHudba:
Dávid KollárHrajú:
Milan Ondrík, Dušan Cinkota, Gregor Hološka, Michal Kubovčík, Martin Nahálka, Anna Javorková, Rebeka Poláková, Marek Fučík, Petra Vajdová, Soňa Norisová (viac)Obsahy(1)
MIKI je príbeh muža, ktorý sa vráti zo zahraničia naspäť do svojej rodnej dediny, do krajiny, ktorá sa rýchlo mení a v ktorej sa otvárajú nové veľké možnosti aj v oblasti organizovaného zločinu. Miki, pôvodným povolaním šofér autobusu, v sebe postupne objaví a aktivuje schopnosti na to, aby vybudoval jednu z najväčších a najobávanejších mafiánskych skupín v krajine. (Cinemart SK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (82)
Dlho som čakal, kým sa aj na Slovensku natočí naozajstný drsný film o podsvetí a špinavostiach s tým spojenými, tak ako to zvládajú Poliaci s prehľadom už dlho. Vojna policajtov bol fajn pokus, ale zostal niekde na pol ceste, nemalo to ten správny šmrnc. Miki už pôsobí uveriteľnejšie, nielen preto, že je podľa skutočnosti, ale aj ten scenár, herci a réžia tomu dávajú trošku iný rozmer. Nemyslím, že ide o glorifikáciu jedného z najobávanejších mafiánov a vrahov, aspoň ja som mu určite nefandil, ani mi nepripadal ničím sympatický, ani nikto z jeho bandy, ale mohli ich vykresliť ešte odpornejšie, aby ľudia išli z filmu a z neho fakt zhnusení, nielen spokojní z fajn akčného filmu. Ale inak sa dá filmu ťažko niečo vytknúť, po remeselnej stránke na naše pomery fakt topka. ()
Dobří herci, dobrá atmosféra, slušně řemeslně natočeno, občas dobrý vtip, ale scénář není nic moc a pokud o titulní postavě nic nevíte, je to místy dost zmatené (kdo je kdo, proč dělá to, co dělá, a proč by vás to mělo zajímat). Až na konci zjistíte, že je to jen polovina příběhu a na zbytek budete muset jít do kina za půl roku, což bych se odvážil označit za podraz na diváka. ()
Na 1/2025 jsem zvědavá, fajn, že ne až za rok. I pro všude zdejšího, jako já, mělo své kouzlo vidět Mikiho zrovna v biednej ficrici, tahle citelně chudá, imrvere úmyslně zle spravovaná dolinka, systematicky generující příznivce smradu a hnědé špíny, aktuálně zviditelněná zázračnou schopností uzdravovat jako Lurdy/ záchytka, se i tehdy stala základnou pro výlupka, který sice brouká, ale neboj se čuvače nic, ven se taky dostane. Bravurně zrežírovaná, vystavěná, zahraná, sestříhaná, vkusně psychologická, vkusně zábavná, děsivá sonda do vývoje jedné z hlaviček slovenského zločinu, která pochopitelně lépe dolehne na publikum znající turbulentní časy i konkrétní místa, stojí za vidění. Režisér Jakub Kroner kontroverzní látku uchopil citlivým způsobem, jež by svedl upoutat i týpka, který Šajbu nebo Chvatimech na mapě nikdy nehledal. Milan Ondrík jede bomby, nejen že je odpaluje, Rebeka, Nahálka, Cinkota, Latinák, Javorková, celý spektákl zúčastněných to dal na pána, ne na toho… Dobrá herecká/ režisérská práce! Záhy po Vlnách jsem opět spokojená, byť se bavíme o žánrově odlišné kávě. Film chválím nejen z důvodu, že v současnosti, stejně jako řada českých kulturních institucí, vyjadřuji podporu slovenské umělecké scéně. Děje se tak v době, kdy se reálně sečetly důsledky veškerého špatného vládnutí v samostatné historii Slovenska a nevyvíjející se mentální úrovně obyvatelstva, do této rovnice spadají i časy řádění mafiánských rodin, spravedlivým účtem budiž komplexní mizerná úroveň ve všech rezortech a zubožené, vybrakované Slovensko, a i proto se stává shlédnutí snímku Miki ještě emotivnějším. Následuje elaborát s tahem na české, Mikešem nepolíbené, obecenstvo, které se v 90´ roubalo své Mrázky přes dobráckého řidiče luxusních aut s nápisem Černý na poštovní schránce a následně se roky oklepávalo při soudech po soudkových výlovech ze dna Orlíku, jelo si logickou pepíkovskou linii s obdivným pohledem upřeným k západnímu způsobu života a přiměřeným tempem tím směrem svou krajinu postrkávalo, přičemž Slovensko si jelo trasu sice taky na hulváta, ale na hulváta typu balkánského a východního. Národňárského, ryze bryndzového. Asi jen Češi, kterým zbyly vazby na krajinu, v níž je (soudě dle výsledků voleb) dosud jediným určujícím národním hrdinou zbojník, mohli pozorovat, jak si vidiecký ďábelský kocour a jeho parta buranů z Telgártu, (potomci bigotních matek soustavně pějících kostelní odrhovačky, dostatečně je ale prokládající odrhovačkami pasteveckými, lebo veriaci fujarový Slovák je najviac a veriaci fujarový Horehronec ešte viac!), škubali rukama, jak před sto lety, tedy bez příboru, z ekonomického koláče a s drzostí toho nejdrzejšího zcela bezskrupulózně v lese zahrabali, kdo byť jen obočí pozvedl. Vyházeli do vzduchu auta, stříleli pod rouškou tmy i za bílého dne, i bez výhod pro vlastní byznys, opanovali nejen instituce středoslovenského krajského města způsobem, kdy například při oslavě narozenin nechali uzavřít celé ulice poblíž náměstí, s tím že pravidelně podmazávaná, připosraná, servilní benga žoviálnímu kmotrovi u té cesty ráda podržela, což byla ale asi ta nejmenší prasárna, kterou je v souvislosti s Černákem třeba vzpomenout. Nicméně dělo se tak za spokojeného přihlížení jánošíkovské obce, která ve výrazné většině svému uctívanému bossovi ve fialové šusťákovce pocintané žinčicou, obdivně plácala opičími dlaněmi, za úspěchy, jakých tento prostý řidič autobusu, dobrý soused, jeden z nich (!), svým „podnikáním“ dosáhl. Člověk, kterého se tahle doba nějak dotkla a že je takových dost, si na Mikiho rád zajde, však těžko říci, jestli si zajdou i pozůstalí všech, kteří se dosud pohřešují. Natočit snímek o žijícím vrahovi není snadné. Obavy z adorování chápu, takové počínání taky nemusím, za mě se ale o oslavu nejedná. Film začal vznikat v časech, kdy mělo Slovensko jakous takous naději na pokrok, o kterou ale na podzim přišlo. Jak bude umírněnější částí veřejnosti snímek přijat, je otázkou, záleží na mentálním potenciálu diváka, jestli jej dokáže správně odečíst, čeho se popravdě, při souhrnném IQ SVK docela obávám. Na place jsem zahlídla pana Miroslava Hanuše, těšit se asi můžeme i na Matěje Hádka, který se zatím pouze nenápadně mihnul, každopádně rozbalené je to luxusně, pokračování si ujít nenechám. () (menej) (viac)
Tak niektoré recenzie si je lepšie nechať v hlave odležať ako je tomu v mojom prípade teraz. Na naše pomery pravdepodobne objektívne vyobrazenie vtedajšej doby, aj keď keď ste v kinosále takmer jediný kto v tom čase už žil a realitu viac menej dokázal vnímať bude mať film pre Vás iný rozmer. Objektívnejšie ako Sviňa, Ostrým nožom a dokonca aj ako Vojna policajtov, príjemné prekvapenia. ()
Najviac treba pochváliť dve veci. Hlavného herca a autenticitu 90. rokov. Vizuálne ide o ukážkové prenesenie do tých časov a je to vidieť aj na drobných detailoch. Ondrík v úlohe Černáka mi opäť dokazuje prečo ho beriem ako najkvalitnejšieho domáceho herca súčasnosti a aj keď má pri sebe zdatných sekundatov (osobitne u mňa vyčnievali Cinkota a Kubovčík) on je hlavný bod program. On je najdôležitejší pilier každej scény a bolo vidieť že sa poctivo pripravoval. Inak ma ale príbeh úprimne nebavil. Začiatky, prvé vraždy, všetko pekne natočené ale bez výrazného momentu. Ani jedna scéna čo by zarezonovala nejak viac ako len bežná vata na odrozprávanie vzostupu k moci. Vzťahy sa takmer vôbec nerozvíjajú, žiadna postava sa nedostane tak do úzkych ako si námet žiada, Miki není poriadne konfrontovaný so svojimi činmi, ani od polície (čo mi až tak nevadí v tejto fáze jeho života) ani od rodiny. (čo už som teda očakával) No a koniec vyznie do prázdna. Chýba gradácia pred finále, takto sa síce môžeme tešiť na pokračovanie ale záver filmu si zaslúži niečo silnejšie. ()
Galéria (71)
Fotka © CinemArt
Zaujímavosti (7)
- Milan Ondrík sa osobne stretol s Mikulášom Černákom vo väzení pred natáčaním filmu. (Leftysk)
- Ponuku režírovať podobný námet dostal aj Peter Bebjak, ten však odmietol. (Real Tom Hardy)
- Milan Ondrík v rozhovore o filme prezradil, že mu bola mafiánska tematika vždy blízka a miluje seriály ako Peaky Blinders (od r. 2013), film Krstný otec (1972) či Kasíno (1995). (Arsenal83)
Reklama