Tarzan

Tenhle Tarzan je jen velmi volně na motivy Burroughsova románu. Co jsem v dětství četla jedním dechem mne tady mírně řečeno nudilo, hlavně ta společensko-smetánková část. Pro méně chápavé dostala malá Jane hned na začátku prsten se skarabeem, aby jej potom mohl dospělý Tarzan obdivovat. Na mladinké a malinko baculaté Andie MacDowell. Z anglického venkova skok na ztroskotanou loď pěkně hopem, aby se film neprodražil. Tarzanův otec Jack - jako na Titaniku – skoro by se dalo říci, že plavit se s Jackem znamená jisté ztroskotání. Opice s mrtvým mládětem, v domku plačící dítě – jasné, co bude dál. Tarzanovo dospívání letem světem doslova i do písmene, hlavně na liánách. Smrt matky opice, nález starého domku – a pak už se mílovými kroky blíží civilizace. Tedy loď, mimo jiné s absolutně dokonalým Ianem Holmem na palubě. Civilizace, která jen tak mimochodem zmasakruje stádo opic „Je to jen sport.“ Holm si přesvědčivě vytahuje šíp a stejně přesvědčivý je záběr na pojídání červů, bílkovina jako bílkovina. Hodně dlouho trvá, než si Tarzan poprvé zařve, až po zápase s gorilím samcem, ale bušení do prsou se nedočkáme. Holm učí Tarzana zpívat a posléze i mluvit, začínají ovšem nepochopitelně dost těžkými slovy, břitva a zrcadlo nejsou snadná v češtině ani v angličtině. Stejně jako je snazší pochopit minulost, ale když vás vychovávají jako opici, budoucnost asi není obvyklým termínem. Společenská konverzačka, která následuje, není až tak zajímavá. Snad jen starý pán, když jede na tácu po schodech. Nakonec není Tarzan nikde doma, už ne v džungli, ještě ne na zámku. Vše se zlomí při otevírání nového muzea, kde Tarzan objeví, posléze pustí a nakonec je svědkem zastřelení „opičího“ otce. Nad mrtvou gorilou smutní víc než nad mrtvým dědečkem a jeho návrat do džungle je neodvratný. Bohudíky, že si to Jane rozmyslela. (16.06.2008)

Tento komentár obsahuje SPOILER, pretože musím začať koncom. Film končí tým, že Tarzan sa zatúla do anatomického výskumného krídla Britského múzea. K svojej hrôze tam nájde niekoľko šimpanzov pripútaných na pitevnom stole. Započuje tiché zastonanie a v malej klietke uvidí ešte jedného šimpanza, stále živého. Pre vedcov predstavuje toto zviera iba ďalší predmet výskumu, ale Tarzan toho uväzneného tvora spozná. Je to jeho šimpanzí otec. Tarzan klietku otvorí, otca oslobodí a objímu sa. Spoločenstvo ľudoopov v tomto filme sa vyznačovalo autentickosťou, aká sa málokedy vidí (podobne ako vo filme Gorily v hmle). Pôvodne diváci nechceli ani veriť, že tam nehrajú skutočné šimpanzy! Šimpanzích hercov cvičil pohyby znázorňovaním správania sa ľudoopov sám americký aktivista Roger Fouts. Spomínaná záverečná scéna bola osobným poďakovaním Rogerovmu šimpanzovi, Allymu, ktorý mu bol odobratý a odvezený do pokusného laboratória. Podľa pôvodného scenára mal Tarzan otca objaviť v zoologickej záhrade, ale Roger režiséra presvedčil, aby scénu zmenil. Využívať ľudoopy len pre to, aby sa ľudia pobavili, je zvrhlosť, zvierací herci sú vždy pozitívnym bodom filmu. Greystoke je asi najlepšie natočeným filmom o Tarzanovi. (27.05.2017)

Z vyprávění Akru-Sanha: "Dítě jít do les. Ono to bloudit. Hledat jíst. Sark-Ohn (gorilí vůdce tlupy) běžel tam a vzít Toar-Azana na ruce. Ono se to smát. Uteklo to potom s tlupou v les. Sark-Ohn se starat o malý Toar-Azan. Toar-Azan růst jako voda. Ono to pod velkým vliv gorila. Když on muž, tak vlastní domov od tlupa pryč. Ono to bojovalo s velký samec. Toar-Azan chytrý jak Huen-Ohn (opice). On bez chlupatý. Toar-Azan dělal bum bum se dřevo. On nový vůdce. Potom růžový člověk přijít do les. Já malá dítě. Oni velká rána na tygr. Růžová paní ztratila se v les. Toar-Azan najít. On jí hledat vši a blecha ve vlasy. On hýkat. Paní se smát. On ještě hýkat. Skákat jako Huen-Ohn. Toar-Azan chtít skur-hi-tanc (páření). Ono to utíkala před Toar-Azan. Sark-Ohn přijít na pomoc Toar-Azanovi. Potom růžový člověk objevil domov Toar-Azan. Odnést Toar-Azan do jiný domov. Za velká voda na dhugh (sever). Já být muž, když on se vrátit do les. On mluvit jako růžový člověk. On říkat jak oni tam žít. On opice, oni člověk. On být jako oni. Oni se dívat na Toar-Azan. On potom hýkat a chtít skur-hi-tanc. Lord velký přítel jeho. S ním skur-hi-tanc dělat. Toar-Azan hýkat. On moc chytrý. On utéct domov. Vrátit k opice, k Sark-Ohn a k skur-hi-tanc." (19.11.2011)

Když jsem byl malý, v televizi několikrát běžel seriál "Tarzan" o blonďatém svalovci z pralesa, který cestuje na lijáně a za kamarády má šimpanze Čitu, krásnou dívku Jane a dobráckého černocha Gregoryho. Rádi jsme jej jako děti sledovali a jednoho dne v televizi ohlašovali vysílání filmu "Příběh Tarzana, pána opic". Byl jsem velice zaskočen jeho naturalismem, brutalitou a ponurostí. Ovšem zážitek byl velice silný. Léta jsem jej chtěl znova vidět, než se mi konečně přání vyplnilo. "Greystoke" (použiji tento název, protože jméno Tarzan ve filmu vůbec nepadne) je velice tísnivé a depresivní dobrodružné psychologické drama. Jak záběry zeleně v pralese, tak na zámeckém plese nepůsobí vůbec vábně, ale ponuře. Příběh je realistický a dost drsný, zvláště některé scény. Christopher Lambert zahrál pána opic znamenitě, určitě jeho nejlepší a nejsilnější herecký výkon. Proč se za několik let stal králem céčkového braku je mi dodnes záhadou. Andie MacDowell teprve začínala, ale už zde měla v sobě hodně půvabu, něhy, charismatu a přesvědčivosti. Skvělí byli rovněž Ian Holm, či Ralph Richardson (který v témže roce ve svých osmdesáti letech umírá). Velice potěší rovněž spoustu silných scén (ovšem bez citivého vydírání) a vynikající, krásně neholywoodsky dojemný závěr. 85%. (01.01.2008)

Asi každej má snímek, jenž představuje jeho první setkání s „dospěláckým“ filmem. Pro mne byl touto srdeční záležitostí právě Hudsonův Tarzan. Dneska má v mých očích k dokonalosti přeci jen trochu dál, než kdysi, ale on tu dokonalost ani nepotřebuje, ta přijemná melancholie me dojímá stále. Jo a Christopher Lambert je jedinej možnej Tarzan. Tak tomu bylo, bude a jest. (17.12.2005)