Tarzan

Tento komentár obsahuje SPOILER, pretože musím začať koncom. Film končí tým, že Tarzan sa zatúla do anatomického výskumného krídla Britského múzea. K svojej hrôze tam nájde niekoľko šimpanzov pripútaných na pitevnom stole. Započuje tiché zastonanie a v malej klietke uvidí ešte jedného šimpanza, stále živého. Pre vedcov predstavuje toto zviera iba ďalší predmet výskumu, ale Tarzan toho uväzneného tvora spozná. Je to jeho šimpanzí otec. Tarzan klietku otvorí, otca oslobodí a objímu sa. Spoločenstvo ľudoopov v tomto filme sa vyznačovalo autentickosťou, aká sa málokedy vidí (podobne ako vo filme Gorily v hmle). Pôvodne diváci nechceli ani veriť, že tam nehrajú skutočné šimpanzy! Šimpanzích hercov cvičil pohyby znázorňovaním správania sa ľudoopov sám americký aktivista Roger Fouts. Spomínaná záverečná scéna bola osobným poďakovaním Rogerovmu šimpanzovi, Allymu, ktorý mu bol odobratý a odvezený do pokusného laboratória. Podľa pôvodného scenára mal Tarzan otca objaviť v zoologickej záhrade, ale Roger režiséra presvedčil, aby scénu zmenil. Využívať ľudoopy len pre to, aby sa ľudia pobavili, je zvrhlosť, zvierací herci sú vždy pozitívnym bodom filmu. Greystoke je asi najlepšie natočeným filmom o Tarzanovi. (27.05.2017)

Nejzdařilejší adaptace podle klasické knížky, kterou jsem dříve nespočetněkrát čítával a hodně jsem si ji zamiloval. Film je vykreslen naprosto přesně a hlavně herecké obsazení nemá chybu, když samozřejmě nepočítám Christophera Lamberta, tak nejvíce jsem si zamiloval Ralpha Richardsona, který je ve své roli starého Greystoka překrásně dětinský a zahraný naprosto parádně a svým způsobem mě připomíná Českou legendu Jana Pivce. První půle filmu se odehrává v džungli a opice (lidi) jsou opravdu perfektně namaskovaný, bez nějakých digitálních triků, je to zcela přirozený a perfektně udělaný. Krása! Pamatuji si, když jsme jako malí na film chodili do kina, tak jsem měl vždycky pěkný depky, když ten opičák vlezl do chatrče a tam zabil lorda Greystoka...Druhá půle filmu se odehrává na panství Greystoků a to jsou taky nádherné panoramata a hlavně celé to sídlo je opravdu překrásné stavení, plné nádherných interiérů a exteriérů. Snímku dominuje výborná hudba nahraná Londýnským filharmonickým orchestrem. K ději nemá cenu nic co vypisovat, tuhle klasiku by měl znát i Pepík ze Zvláštní školy. (04.06.2011)

Když jsem byl malý, v televizi několikrát běžel seriál "Tarzan" o blonďatém svalovci z pralesa, který cestuje na lijáně a za kamarády má šimpanze Čitu, krásnou dívku Jane a dobráckého černocha Gregoryho. Rádi jsme jej jako děti sledovali a jednoho dne v televizi ohlašovali vysílání filmu "Příběh Tarzana, pána opic". Byl jsem velice zaskočen jeho naturalismem, brutalitou a ponurostí. Ovšem zážitek byl velice silný. Léta jsem jej chtěl znova vidět, než se mi konečně přání vyplnilo. "Greystoke" (použiji tento název, protože jméno Tarzan ve filmu vůbec nepadne) je velice tísnivé a depresivní dobrodružné psychologické drama. Jak záběry zeleně v pralese, tak na zámeckém plese nepůsobí vůbec vábně, ale ponuře. Příběh je realistický a dost drsný, zvláště některé scény. Christopher Lambert zahrál pána opic znamenitě, určitě jeho nejlepší a nejsilnější herecký výkon. Proč se za několik let stal králem céčkového braku je mi dodnes záhadou. Andie MacDowell teprve začínala, ale už zde měla v sobě hodně půvabu, něhy, charismatu a přesvědčivosti. Skvělí byli rovněž Ian Holm, či Ralph Richardson (který v témže roce ve svých osmdesáti letech umírá). Velice potěší rovněž spoustu silných scén (ovšem bez citivého vydírání) a vynikající, krásně neholywoodsky dojemný závěr. 85%. (01.01.2008)

Na tohle mám vzpomínky z dětství, takže hodnocení může být z mé strany trochu zkreslený, ale tohle je pro mě top Tarzan, kterej byl natočenej. Ch. Lambert a jeho zamračenej pohled, patřičná dávka citovýho nátlaku na diváka, napětí, to všechno tam tenkrát bylo a bylo to super. Tohle nostalgický kouzlo to pro mě nikdy neztratí, i když z dnešního pohledu to může působit třeba úsměvně. Až se divím, že jsem to tady neměl ohodnocený. (23.05.2020)

Tenhle Tarzan je jen velmi volně na motivy Burroughsova románu. Co jsem v dětství četla jedním dechem mne tady mírně řečeno nudilo, hlavně ta společensko-smetánková část. Pro méně chápavé dostala malá Jane hned na začátku prsten se skarabeem, aby jej potom mohl dospělý Tarzan obdivovat. Na mladinké a malinko baculaté Andie MacDowell. Z anglického venkova skok na ztroskotanou loď pěkně hopem, aby se film neprodražil. Tarzanův otec Jack - jako na Titaniku – skoro by se dalo říci, že plavit se s Jackem znamená jisté ztroskotání. Opice s mrtvým mládětem, v domku plačící dítě – jasné, co bude dál. Tarzanovo dospívání letem světem doslova i do písmene, hlavně na liánách. Smrt matky opice, nález starého domku – a pak už se mílovými kroky blíží civilizace. Tedy loď, mimo jiné s absolutně dokonalým Ianem Holmem na palubě. Civilizace, která jen tak mimochodem zmasakruje stádo opic „Je to jen sport.“ Holm si přesvědčivě vytahuje šíp a stejně přesvědčivý je záběr na pojídání červů, bílkovina jako bílkovina. Hodně dlouho trvá, než si Tarzan poprvé zařve, až po zápase s gorilím samcem, ale bušení do prsou se nedočkáme. Holm učí Tarzana zpívat a posléze i mluvit, začínají ovšem nepochopitelně dost těžkými slovy, břitva a zrcadlo nejsou snadná v češtině ani v angličtině. Stejně jako je snazší pochopit minulost, ale když vás vychovávají jako opici, budoucnost asi není obvyklým termínem. Společenská konverzačka, která následuje, není až tak zajímavá. Snad jen starý pán, když jede na tácu po schodech. Nakonec není Tarzan nikde doma, už ne v džungli, ještě ne na zámku. Vše se zlomí při otevírání nového muzea, kde Tarzan objeví, posléze pustí a nakonec je svědkem zastřelení „opičího“ otce. Nad mrtvou gorilou smutní víc než nad mrtvým dědečkem a jeho návrat do džungle je neodvratný. Bohudíky, že si to Jane rozmyslela. (16.06.2008)