Postpráce

Tématu placené i neplacené práce, péče, jakož i nepodmíněného příjmu se věnuji už hezkou řadu let, takže jsem možná na rozdíl od mnoha diváků lépe postřehla, že nešlo jen o povrchní, zábavný a lehce nekonzistentní, či eklektický pohled na fenomén práce doplněný nevinnými úvahami o tom, jak (špatně) by to dopadlo, kdyby chudáci bezradní a nemotivovaní lidé dostávali nepodmíněný příjem a byli ponecháni napospas nečinnosti, ale mohla jsem dobře sledovat dosti jednoznačně zákeřnou manipulativní linku. *** Film byl brutálně a nemorálně manipulativní, vytrhával eklekticky uváděné jevy z kontextu a podsouval silně zkreslená, či vyloženě nepravdivá účelová tvrzení. Jako by snad opravdu 30–40 % mládeže v Řecku a Itálii byli bezstarostní dědici, co právě proto jenom paří na plážích a nic do nich není, nebo jako by si Američani, potažmo Korejci ad. vybírali přepracovanost dobrovolně – kde jsou pojmenovány skutečné příčiny? Sílící tlaky růstové ekonomiky, správně pojmenované příčiny fenoménu prekarizace práce (nucení lidí pracovat za stále větších nejistot a zhoršujících se podmínek, aniž by měli doopravdy vyjednávací sílu vymoci si důstojné zacházení), marketingem, trhem i školstvím poháněná soutěživost, tlak na výkon a s tím spojený stres a pocity viny z nedostatečnosti, skutečné příčiny a povaha fenoménu N.E.E.Ts ad.? Pro zajímavost k tomu posledně jmenovanému – reálně je to úplně naopak, než nám podsouvá přesvědčivý hlas ve voiceoveru: https://ied.eu/project-updates/the-general-approach-of-the-term-neets-in-greece/, ostatně sama jsem na řeckých ostrovech místní frustrovanou mládež bez možnosti studovat nebo pracovat za peníze a bez naděje na slibnou budoucnost zažila. *** Tudíž i veškeré následné pseudofilosofování ve voiceoveru o tom, že lidé s nepodmíněným příjmem by dělali totéž jako lidé v předešlých případech (zpovykaná nezodpovědná mládež, Kuvajťané, kteří dostávají peníze jen za to, že nečinně tráví čas nuceným pobýváním ve formálně přidělené práci nebo jako syn a dcera burzovního multimiliardáře, kteří tráví izolovaný život absurdními koníčky), že by totiž všichni obyčejní lidé jen pařili, neuměli se smysluplně zaměstnat, nevěděli, co si počít a rozhodně by nedělali nic užitečného, bylo postavené na hodně cynicky a zvrhle lživě interpretovaných jevech, které ve skutečnosti – jak víme i ze sociálních studií – svědčí o pravém opaku, o prohlubující se nouzi, tísni, frustraci, depresi, pasivizaci, demotivovanosti, oprávněné nedůvěře v soutěžní systém růstové tržní ekonomiky, který nechává stále rostoucí většinu lidí na pospas úpadku kvality života, ba jím přímo zaviněné ponižující degradaci psychického i fyzického zdraví, kvality sociálních i rodinných vazeb, strmě rostoucí úrovni chudoby a vynucené rezignaci na skutečný vlastní i společný potenciál, aniž by měli možnost skutečné volby atd. *** Ve skutečnosti si film vybíral ty nejextrémnější jevy z obou konců světa rozděleného na stále bohatnoucí a mocnější procento bohatých a stále chudnoucí a v možnostech omezenější zbytek planety, ale vykládal je lživě a vyvozoval z nich zavádějící závěry. Jak je možné zároveň tvrdit, že 85% lidí – v podstatě – oprávněně nemá k nenaplňující práci, co níž jsou nuceni kvůli obživě, vztah, a zároveň divákům vnucovat, že jedině taková práce (míněno placená, nedobrovolná, nedůstojná a s výjimkou výdělku buď ve své podobě neužitečná, nebo dokonce přímo škodící planetě i lidem, kteří ji vykonávají) je smyslem života a že nepodmíněný příjem by nám tento smysl vzal (kolik je v tom kontradikcí!) a jiný nepřinesl  – a zároveň podsouvat, že přepracovaní lidé na celém světě si to prostě vybírají víceméně dobrovolně a ze setrvačnosti, a přitom z úvah úplně vynechal fenomén růstové ekonomiky a s ní související nezaměstnanosti, levné pracovní síly, nutnost velké části lidí brát kvůli základní obživě i druhou a třetí podřadnou práci a nemít čas na kvalitní pečující život, neférové danění práce, souvislost bezohledného růstu zisků nejbohatších s klimatickou změnou a s tlakem na drastické vyčerpávání nejen přírodních, ale i lidských sil, stoupající počet ekonomických sebevražd, ekonomické (ale ve skutečnosti existenční a přitom zákonem záměrně zakázané) migrace atd. atd. *** Už dlouho mi z žádného dokumentu nebylo  tak zle kvůli tomu, že by byl tak cynický a prolhaný, a to za účelem vykreslení lidí jako v podstatě pasivních, závislých chudáků, kteří si nezaslouží nic jiného než stát u pásu nebo sedět v kanceláři a nechat si diktovat počet a náplň pracovních hodin, protože na nic smysluplnějšího sami nemají, a jinak by se nejspíš uchlastali k smrti. Nehledě na to, že i v tomhle si film zhusta protiřečil (jiní lidé či celé národy jsou zase chudáci, kteří nemají na nic jiného, než aby se k smrti dobrovolně upracovali, a jinak by nevěděli, co dělat s volným časem, a jen by koukali do holé zdi). Uff. *** Ostatně o tom, jak by svět práce změnil nepodmíněný příjem, nemusíme takto povrchně freestylově spekulovat - o tom, jakou nepodmíněný příjem přináší nezávislost na destruktivních jevech růstové ekonomiky a s tím spojenou lokální a osobní odolnost, soběstačnost a udržitelnost, ekologickou, ekonomickou i sociální, aktivizaci, vznikání malých a středních rodinných a sociálních podniků, regeneraci duševního i fyzického zdraví, rozvoj svobodného vzdělávání, osobního potenciálu, vzájemné solidarity a spolupráce, už víme hodně, protože pilotní programy se uskutečňují po celém světě už od 70. let minulého století a stále jich přibývá s neuvěřitelně pozitivními výsledky. Jen to plošně prosadit proti zájmům korporátu a jím zkorumpovaných politiků. (Viděno v Plzni, na festivalu Jeden svět, kde jsem na pozvání účastnila debaty po filmu za náš spolek Nepodmíněný základní kolektiv.) *~ (25.04.2023) (menej) (viac)