Kawaisugi Crisis

Máme rádi zvířata… Nebo spíš i já mám rád zvířata a každý seriál, který mi bude ukazovat, že zvířátka jsou strašně fajn, má u mě šanci na úspěch. Too Cute Crisis má ale jeden obrovský problém, že toho „Cute“, nebo japonsky „Kawai“ používá až neskutečně moc a bohužel to slovíčko spíš jen dokola opakuje, než aby mi vizuálně prodal ta roztomilá zvířata. Vždyť tenhle seriál, co se vyobrazení manýrů takové obyčejné kočky, u mě jednoznačně prohrává i proti minutovému Nights with a Cat a pokud chcete opravdu vidět „Cute“ kočky, co se chovají jako opravdové kočky, pak si pusťte Insomniacs After School, kde jsou kočky neskutečně reálně roztomilé i když dělají jen křoví. Zkrátka když v seriálu budete jen neustále vyřvávat, že je něco roztomilé, bude to křičet co pět minut nějaká další a další postava, tak to neznamená, že zvíře uděláte nějak roztomilejší, spíš z toho bude diváka bolet hlava a ti, co si ze slůvka „Kawai“ udělají chlastací hru, se budou poroučet po deseti minutách pod stůl. Co autorům dokážu asi připsat k dobru, je způsob, jak dokázali zachytit zatvrzelost některých majitelů domácích mazlíčků, zkrátka že ona myšlenka, že skoro každý majitel je občas až fanaticky přesvědčený o tom, že je jeho zvíře to nejúžasnější na světě, je dle mého založená na pravdě. To máte asi jako s některými rodiči a jejich dětmi… Zase ale musím říct, že tady je fanatický úplně každý, takže to působí až příliš přehnaně a časem i pitomě, jako další zběsilé vyřvávání „Kawai! Kawai!“. Animačně to taky není žádná hitparáda a ani hudba mě tu vůbec neoslovila, takže jsem si tenhle seriál vlastně ani moc neužil, ale jelikož tu všichni máme rádi zvířátka, tak trochu přivřu oči a dám průměrných 5/10. (23.06.2023)