Ao no Orchestra - Season 1

Že prý špatné anime poznáte už podle toho, že si ho nelicencuje žádná streamovací služba… No v případě Blue Orchestra tohle pravidlo zrovna moc neplatí. Sice by diváka mohlo odradit používání 3DCGI modelů postav při hře na hudební nástroje, po pravdě to nevypadá vůbec dobře, ale na druhou stranu se dá docela pochopit, že ručně animovat tolik pohybů, kolik vyprodukuje během hry jeden průměrný orchestr, by byla časově hodně náročná práce, plus se na ty umělé, počítačem vytvořené lidi, dá postupně i docela zvyknout. Co tu pro mě dál trochu dřelo, bylo všechno to drama, zdejší hudební kroužek působí, jako by v něm každý měl nějaký velký problém, nějaké vnitřní dilema, spor s někým, nebo jen sám se sebou, ale tak dobře, jsou to lidi, každý máme nějaké své starosti… Sice hlavní plot twist, prostě to o čem je vztah mezi dvěma hlavními mužskými charaktery, je jak z nějaké telenovely a celá ta část, kdy se odhalovala jedna pravda za druhou, na mě byla v určitou chvíli až moc emocionálně a dramaticky přepálená, ale tak je to jen pár dílů a vsadím se, že spousta diváků si zrovna tuhle pasáž užívala. Co mě naopak na seriálu hodně bavilo byla samotná hudba, rozbor jednotlivých hudebních děl, různé drobné perličky ohledně hudby samotné i jejích tvůrců, dále pak provázání hudby a jejích emocí se samotným příběhem a vůbec celé to koncertní finále, které pro mě fungovalo velmi dobře a bylo to opravdové představení se vším všudy. Povedlo se dle mého i vyobrazit radosti i strasti chození do hudebního kroužku, seriál dokázal mě jako diváka pro vážnou hudbu nadchnout, i když to měl vlastně hodně jednoduché, protože jí mám rád už od školních let. Také musím přidat plusové body za to, že se seriál tak silně zaměřil na Antonína Dvořáka, česká stopa potěší vždy a všude. Vlastně jsem rád, že velikáni jako Mozart, Beethoven a Bach zatím zůstávají v pozadí a místo nich jsem dostal to nejlepší z Vivaldiho, Čajkovského a hlavně Dvořáka. A některé perličky, které jsem se tu dozvěděl, třeba o tom, proč je většina evropských hudebních děl v tříčtvrtečním taktu, nebo jak moc oslnila Dvořáka parní lokomotiva, opravdu zaujaly, připomněly mi ty nejlepší hodiny hudební výchovy, co jsem na škole absolvoval a připadám si díky nim hned mnohem sečtělejší. Ve výsledku zkrátka Blue Orchestra funguje jako vzdělávací pořad, jako hudební anime i jako seriál o středoškolském orchestru, a proto si ode mě tohle vystoupení odnese 7,2/10 s tím, že poslední dva díly jsem si náramně užil a oznámení druhé sezóny také potěšilo. (09.10.2023)