Temná hvězda

(Komentář obsahuje spoilery.) Nekonečná nuda mezihvězdné prázdnoty. Vesmírná loď s několika kosmonauty už prakticky nemá spojení se Zemí ani šanci se na ni někdy vrátit, nemá však ani konečný cíl, kterého by měla dosáhnout. Její jedinou prací je putovat ze systému do systému a vyhledávat / ničit nevyhovující planety. Tolik moci a přitom tak málo uspokojení! Stačí zaměřit, dát příkaz bombě k vysunutí, zkontrolovat čas odpálení a výbuchu, uvolnit bombu a už jen pozorovat ohromnou explozi. Vše je otázkou několika minut. I tak jde ale o jediný alespoň malý záblesk zábavy, který nekonečně pustý vesmír nabízí. Talby celé dny nevylézá z průhledného kokpitu, v němž sedí, obklopen hvězdami a mlhovinami, které pozoruje a přemýšlí o „zářících Fénixových asteroidech, které putují vesmírem a vracejí se každých 12,3 bilionů let“. Doolittle sní pro změnu o své dávné pozemské vášni – surfování – a rád by měl s sebou alespoň ono surfovací prkno. Nic víc. Pokud kosmonauti žijí „půlživotem“ obrazně, smrtelně zraněný a toho času zmražený (ex)velitel Powell jím „žije“ doslova – probouzen je jen v kritických situacích (tolik jsem toho tady zapomněl... tolik). Zbytek posádky tvoří bizarní (a zákeřný) mimozemšťan vypadající jako nafukovací hopík s pařátky a do jisté míry autonomní, ovšem příkazů poslušný systém umělé inteligence. Vše se opakuje už dlouhá léta; kosmonauti se holí, ač se nemají před kým předvádět, jedí stále stejné instantní „cosi“, jedna bomba za druhou poslušně opouští útroby lodě, aby svou smrtí alespoň na chvíli vzrušila otupělé kosmonauty, rutinně se řeší drobné potíže jako průlet asteroidově-magnetickou bouří... Ale právě při jednom takovém je loď poškozena a věci se dávají do pohybu. Závěrečných dvacet minut představuje jedno z nejúžasnějších filmových vyústění, s nimiž jsem se setkal. Bomba si uvědomí relativitu všeho a že jediné, nač se může spolehnout, je ona sama jako myslící Já. O všem ostatním nemůže říct s jistotou zhola nic. Jsou kolem skutečně nějaké planety, nějaký účel? Po vzoru Kirillova (není-li Boha, pak je veškerá vůle moje a já jsem povinen svobodnou vůli projevit) se sama stává Bohem a činí nejzásadnější rozhodnutí, které její svobodnou vůli manifestuje. Je to gesto částečně nihilistické, ale zároveň hrdé – je to konec, ale konec zvolený, nikoliv nadiktovaný někým jiným (posádkou lodi) pro jeho vlastní cíle. Bomba mohutně zazáří a zaniká. Tento osud je nakonec příznačný pro všechny členy posádky, kteří si uchovali alespoň zbytky snů; Talby odlétá s Fénixovými asteroidy na zároveň kratinkou i nekonečnou pouť vesmírem, Doolittle se na ulomené traverze jako na surfovacím prkně řítí vstříc atmosféře blízké planety. Dlouhá, apatická existence se končí zábleskem štěstí; stálo to za to. (01.10.2006)

Dosť často nuda, vyvažovaná perličkami hodnými chvály. Scény ako "pred štyrmi rokmi", hibernovaný kapitán, inteligentná bomba, zákerný Lopťák či vesmírne surfovanie, to sú momenty, ktoré stoja za všetky drobné. Parodickú stránku filmu by si človek asi najviac užil, keby pozeral Dark Star hneď po Vesmírnej odysei :-) Napriek pomalému tempu a relatívnej prázdnote filmu to aj tak za pozretie stálo. Koniec-koncov to je paródia na Vesmírnu odyseu a tá je tiež dosť prázdna a extrémne pomalá, ibaže tej sa to veľkomyselne odpúšťa ;-) (27.12.2009)

V podstate skoro celý film hrozná nuda. Nezáživný dej, nijaká komédia a naivná technická úroveň. Sem-tam nejaký trápny pokus o inteligentný pokec ohľadom technického vybavenia lode, do toho skákajúca prerastená rajčina, nudná scéna s výťahom... V rámci zábavy a záživnosti deja sa ako tak sa podarilo len záverečných 10-15 minút. To je však na dobrý film málo. Podpriemer. 30/100 (06.06.2018)

První celovečerní film John Carpentera a dalo by se říci ještě tak trochu studentský a poloamatérský, takže nečekejte žádné super triky, právě naopak špatné (ale na tu dobu a hlavně rozpočet to zas tak příšerné není). No bavil jsem se u toho slušně, navíc když připočtu asi nejlepšího mimozemšťana v celé filmové historii vůbec (zákeřný nafukovací balón s kachníma nohama) míň než 4* dát nemohu. (07.11.2008)

Carpenter mal nízke rozpočty aj v dobách, kedy tvoril najväčšie fláky (Halloween, Vec, Útek z New Yorku), preto som od jeho meganízkorozpočtového debutu nečakal Hviezdne vojny. Dark Star stálo 60 tisíc, čo bolo málo i na 70. roky (dvojnásobne pri sci-fi). No a podľa toho to vyzerá. Čakal som to hrozné, ale až takú diletantskú vizuálnu srajdu nie. Vesmírna loď bola nakreslená/vystrihnutá zo škatule od topánok? Aby ste si vizuál Dark Staru vedeli predstaviť (skutočnému zážitku sa ale nič nevyrovná, maximálne tak filmy Eda Wooda Jr.) vedzte, že astronauti na palubu vezmú mimozemšťana, ktorý vyzerá ako nafukovacia lopta s nožičkami, do ktorej štáb umiestnil chlapíka, aby ňou hýbal. Proste zverstvo. Scenár je o ničom (chvíľu pojednáva o vystresovaných astronautoch, nasleduje montypythonský rozhovor s bombou). Jediné, čo môžem nevydarenej snímke uznať je to, že ide o predchodcu legendárneho Votrelca (scenár písal a jednu z hlavných rolí si zahral Dan O´Bannon, neskorší scenárista Votrelca): skutočne to vyzerá ako (asi o 97,78% horší) predchodca Scottovho kultového masakru (geniálny ženský palubný počítač, atmosféra ponuro tichej obrovskej vesmírnej lode, otrávení kozmonauti, mimozemský agresor vo ventilácii). (02.08.2010)