Temná hvězda

Absurdní humor hodný Monty Pythonů a inspirační zdroj pro Červeného trpaslíka. U nás prakticky neznámej kultovní film a ranná studentská tvorba Johna Carpentera ze 70. let. Depresivní antiteze Star Treku. Víte co se stane, když začne počítač uvnitř atomové hlavice filosofovat o smyslu života? Připravte se na nadkritické množství černého humoru. A už jste viděli tenhle videoklip? (21.01.2018)

Carpenterova prvotina. Že Carpi zvládá kromě hororu i sci-fi, dokázal již několikrát, ale že zvládá i místy zajímavý humor (když palubní počítač přemlouvá bombu, aby se vrátila zpět do lodi; první vteřiny setkání s mimozemšťanem; deník jednoho ze členů posádky; bomba, která si uvědomí že je bůh a pronese "Budiž světlo"), to by mě ani ve snu nenapadlo. Tahle sci-fi komedie o čtyřech echt hipících, kteří coby kosmonauti plují vesmírem a odpalují nestabilní planety je trochu nesourodá, již zmiňované humorné scény jsou prokládány nehumornými, až nudnými. Film má hodně pomalé tempo a evidentně byl hodně levný. Ale na druhou stranu jsem se několikrát zasmál a pobavil. Dark Star vám prostě musí sednout, musíte se trefit do šťastné chvilky, kdy na to koukat, pak budete i spokojeni. Já se asi trefil, i když poprvé jsem u toho usnul, dokoukával jsem to až druhý den. (20.11.2009)

Ještě než se John Carpenter proslavil jako hororový mistr, natočil tuto nepříliš povedenou sci-fi komedii parodující Kubrickovu "Vesmírnou odyseu". Pár scén bylo poměrně vtipných a povedených ale celkově film působí až příliš lacině a nepovedeně. Prvním celovečerákem se bohužel Carpenter moc nevytáhl. (10.10.2009)

Carpenter u mě roste s každým viděným filmem a jeho celovečerní prvotina se nedá popsat jinak než jako vesmírný meganářez. S pozdějším vetřelčím scenáristou O'Bannonem si tu s kamennou tváří inteligentně a naprosto vědomě utahují nejen ze žánrových postupů a rekvizit, které v té době už existovaly, ale i z těch, které měli teprve později sami zavést. Humor je to absurdní, ale vůbec ne podbízivě „huličsky lidový“, jak sugeruje popis a některé komentáře. Všeobecný šlendrián na palubě, zlomyslný nafukovací vetřelec (otázka „kdo půjde nakrmit mimozemšťana?“ už má v naší rodině nakročeno k nesmrtelnosti), mražený velitel, zneškodňování inteligentní bomby pomocí fenomenologické rozpravy (při které nechybí obligátní odtikávající displej s velkými červenými číslicemi), fousatá posádka mimovolně kývající hlavou do rytmu při odpočítávání, Carpenterova elektronická hudba versus ústřední countryový(!) motiv, velkolepý divnoláskovsko-vesmírnoodyseovský závěr… Perly a perličky se sypou jedna za druhou, Červený trpaslík se tu evidentně nemálo inspiroval. S ironickým obsahem navíc ještě dokonale ladí na koleně zflikovaná výprava, tlačítkové panely z podsvícených formiček na led, už zmiňovaný míčoidní ufon, modely jen o málo věrohodnější než pověstné automobilové poklice z Plánu 9… Vrtá mi hlavou jediné – jak asi vypadala původní verze před distributorskými dotáčkami a střihovými zásahy, které podle O'Bannonových slov „z nejvelkolepějšího studentského filmu na světě udělaly nejnevelkolepější profesionální film na světě“. (03.08.2017)

Tak tomu sa hovorí využiť potenciál nízkorozpočtového filmu vo svoj prospech. Dark Star je tá najjemnejšia paródia na najznámejšie sci-fi kultovky 2001 Vesmírnu odyseu a Star Wars. Carpenter skvele zrežíroval a skomponoval presne pasujúcu hudbu, O´Bannon ako scenárista vytvoril príbeh o strašnej nude posádky putujúcej vesmírom ktorej najväčšia zábava je ničiť nestabilné planéty. Pri prejazde nejakou anomáliou dôjde k poškodeniu krytu laserového snímača odpaľovania bomby a tak sa bomba každú chvíľku vysunie a pripravuje na odpal. Ešteže palubný počítač všetko kontroluje a dokáže prehovoriť bombu že dostala mylnú informáciu a má sa zasunúť. Posádku a tým pádom vlastne celú hereckú zostavu tvoria štyria ľudia. Jeden stále spomína ako mu chýba surf, druhý väčšinu svojho času trávy v sklenej kupole sledovaním krás vesmíru a tretí musí stále kŕmiť mimozemské zvieratko, pripomínajúce nafúknutú tekvicu s dvoma nôžkami, ktoré si zobral na palubu ako maskota a teraz ho to náramne štve. Pri poslednom kŕmení ujde a tak sa chovateľ dostáva do problémov vo výťahovej šachte čo je jedna z najlepších scén filmu. Výborný je aj záver kde jeden člen posádky musí prehovoriť aktivovanú bombu, ktorá si uvedomí samú seba a jej jediným zmyslom života je vybuchnúť, aby nevybuchla. Carpenter týmto filmom dokázal že i keď príbeh je jasne komediálneho charakteru, jednotlivé situácie nepostrádajú napätie a že z minima dokáže vytrieskať poriadnu atmosféru. (07.12.2006)