Ako krtko k nohaviciam prišiel

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)

Škoda, že nejsou krtečci nějak spojení dohromady - takhle je tu strašně moc krátkých dílů a já nevím kolik jich mám jak ohodnotit. Takhle to shrnu zhruba za všechny. Krteček je česká klasika, pojem, plný krásných příběhů a ideální pohádka pro děti (nejen). ''Kalhotky'' byly můj první krteček (samozřejmě v knížce) a pořád nejoblíbenější, takže píšu zrovna sem. Bravo pane Milere, já určitě nezapomenu. (21.06.2010)

Je moc zajímavé vidět ještě nepropracovanou myšku, ježka i ostatní .. hodně znatelné, že bylo ještě tak nějak vše ve výrobě ... tady i krtek mluví .. hodně roztomile a vážně se mi to líbí, ale abych pravdu řekla, když promluví výjímečně jedno slovo za díl, líbí se mi to snad ještě víc ... je to sice asi nepochopitelný, ale jako malá holčička jsem se vždy těšila, až konečně promluví a to čekání mě vždy bavilo a byl to jeden z mnoha aspektů, které mě u toho držely. (18.08.2011)

Z cyklu Mistři českého animovaného filmu! Úplně první film s krtečkem je sice krásně napsanej, ale jinak se mu nedostalo tolik péče kolik by si zasloužil. Je to příjemná zábava i pro dospělé a v dětství na tom určitě ujížděl úplně každej. Zdeněk Miler vytvořil jednu z nejznámějších postaviček českého filmu! [80%] (28.03.2011)

Na krtkovi jsem vyrostl, na krtkovi vyrostl i můj maldší bratr, na krtkovi vlastně vyrostlo spoustu dětí. Tento první krtkův příběh mám doma i jako knížku ( i když už poněkud sešlou, je z roku 65 a v ruce už jí mělo hodně rukou). Nevím zda je tohle nejlepší krtkův příběh, ale je první, a na to se nezapomíná. Jen jak už tady poznamenal enšpígl, místo slova kalhotky by bylo lepší použít jednoduše kalhoty. (08.08.2007)