Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Chudák Jaroslav Dietl, musí sa v hrobe obracať. Čo má toto spoločné s pôvodnou nemocnicou?! Je známe, že Jaroslav Dietl nechal zomrieť dr.Štrosmajera práve preto aby už nikto od neho nežiadal ďalšie diely Nemocnice, keďže už tých 7 dielov z roku 1981 písal s nevôľou. Takže sa čudujem Magdalene Dietlovej ako vlastníčke autorských práv po svojom manželovi, že toto po tých dlhých rokoch pripustila. Hynek Bočan dokázal, že prostredie zdravotníctva mu nie je blízke, a preto by mal ostať pri seriáloch typu "Druhý dech" , "O zvířatech a lidech" a pod. (21.12.2008)

Dle mého názoru byla hrubá chyba chtít pokračovat v tak úspěšném seriálu jako byla " Nemocnice na kraji města 1977 - 1981" bez původního autora Jaroslava Dietla a původního režiséra Jaroslava Dudka. Autor scénáře odvedl mizernou práci a nezachránili to ani kvalitní herci ( z první série), ani režisér Hynek Bočan. (15.02.2011)

Hned ze začátku bych měl říci, že natáčet pokračování původní "Nemocnice" byl samozřejmě komerční kalkul a vlastně velká hloupost. Když jsem se navíc dozvěděl, že tvůrcem bude Bočan, začal obavy. Po zhlédnutí mohu s klidným srdcem říct - není to zas tak zlé. Skutečně nechápu, jak to může někdo srovnávat s původními díly. To jste si opravdu mysleli, že mohlo vzniknout něco, jako tehdy? To je utopie. Bočan mě překvapil docela živou vizuálností a celkovou režií která byla na standartní úrovni. Scénář má zajímavé postavy a slušné příběhy, ale je zoufale nedotáhntý. Z toho potom vychází naprázdno i pár zajímavých situací. Herci docela ujdou a hudba není špatná. Scénář by to chtělo krapet chytřejší, méně konfliktů a více prostoru starším postavám. Jenže radí se strašně jednuduše a tady s tvůrci soucítím.Po dvaceti letech už "Nemocnice" nebude nikdy jako dřív, ale takhle se na ni nekoukejte. Je to nový svět a pokud se od toho odprostíte tak jistou kvalitu dneška tam najdete. Chce to srovnávat s tím, co je dnes, ne tím co bylo. (17.10.2005)

Z nostalgie 1 *. Je mi líto, ale nemůžu jinak. Připadalo mi, že herci - a zejména ta stará garda - si se svými rolemi nevěděli rady. Ten pocit jsem měla jak u Josefa Abrháma, tak u Elišky Balzerové i Ivy Janžurové. Prostě pokud není dobrý scénář, který by měl alespoň jakous takous logičnost ve vývoji postav, tak není kde brát. A vznikne pak paskvil jako je tento. (28.11.2005)

Toto bylo pro mě obrovské zklamání, které trpělo propastným kvalitatním srovnáním s původním seriálem, který navzdory komunistickému balastu, ční nad tímto dílem ve všech směrech, zemména scénářem, režií a hereckým projevem. Navzdory tomu, že řada herců navazovala na své úspěšné role a mohla z toho těžit, nemohli se očividně s předepsaným vývojem svých postav ztotožnit a často to vypadalo, že jde o pouhé karikování předešlého seriálu. Seriál byl po komerční stránce velmi úspěšný (sledovaný), protože opravdu plnil roli zábavného týdeníku, o kterém se v pondělí ráno nevěřícně diskutovalo a musím říct, že to byl jediný světlý bod celého projektu - čtení zábavných recenzí o Elišce Balzerové, která vrhá toužebné pohledy na sousedovic dítě, pan Abrahám jako balvan, prapodivná dcera Eliška (nebo jak), která částečně šílí nad sebou nebo svým nepřítomným otcem a ti všichni, jak se kolem sebe plácají a nejsou s to, vytvořit kloudný dialog. Byla to zábava, ale jako výsledek dramatického seriálu dost smutné vysvědčení. (01.09.2006)