Uctivá poklona, pane Kohn

"Mám rád židovské anekdoty" je věta, kterou uslyšíte prakticky od každého snoba. Patří to k jeho povinnostem, stejně jako jíst suši a předstírat zasvěcenou znalost vína. Jenže snob bude znalecky převalovat na jazyku i koňskou moč, pokud ji stočíte do lahve s patřičnou etiketou. A stejné je to s těmi vtipy. Je totiž třeba rozlišovat ŽIDOVSKÉ vtipy (ve smyslu vymyšlené Židy) a vtipy O ŽIDECH, které jsou vpodstatě antisemitistické. To bývají právě ty anekdoty začínající, jak "potká Kohn Roubíčka" a ústící v pointu, naznačující, že Židé jsou lakomí, mají pelešivé ženy a blbé děti. Není náhoda, že většina těchto anekdot se rozšířila v meziválečném období. I lidová slovesnost byla jedním z prostředků nacistické propagandy. Skutečný židovský humor je něco jiného a ve filmu ho reprezentuje třeba Hugo Haas nebo Woody Allen. Bývá to třeba jen bonmot; složená věta, jejíž druhá část vyvrací první, jako třeba věta "Nenávidím černochy, Židy a rasisty." :-) Asi to vyplývá z židovského náboženství, které jako jedno z mála nejen připouští, ale přímo v sobě obsahuje humor. Nevtlouká svým ovečkám do hlav všespásná dogmata, naopak je vybízí k neustálému kladení otázek. Nutno přiznat, že tento cyklus používá oba zmíněné druhy vtipů. Řekl bych, že ty "protižidovské" převažují a leckterému Židovi se při nich asi musely zježit pejzy. Kdysi se mi to líbilo, ale člověk se věkem vyvíjí a dnes se podezřívám, že mě spíš potěšilo to velkolepé obsazení, než že bych se opravdu bavil. 40% (10.03.2008)

20% - Aneb Kameňák nula. Skoro mám pocit, že někde tady Zdeněk Troška bral inspiraci pro svůj opus. Natočeno staticky, nezáživně, pointy jednotlivých vtipů se krčí kdesi v koutě. Výsledkem je celkem obstojná nuda a nespraví to ani kvalitní obsazení. Mám pocit, že Zdeňku Troškovi se zpracování podobného tématu podařilo o něco lépe. (16.08.2015)

Ledaže by byl taky takový.¬         Jako milovník (nikoli obdivovatel) židovské kultury a židovských vtipů (a přiznávám, i vtipů o Židech, které mohou překročiti uznávanou míru dobrého vkusu) je mi říci, že tvůrce scénáře a zároveň režisér televizního seriálu 'Uctivá poklona, pane Kohn', Jitka Němcová, se úkolu převésti Poláčkovu knihu židovských anekdot nezhostila dobře.¬                 Důvodem je jednak způsob podání, blízký spíše kultuře české, od židovského šmrncu dosti vzdálený, jednak — a to s tím souvisí — výběr herců; snaživost vecpati tam co nejvíce "celebrit" byl krok nesprávným směrem, převažují nežidovské typy, odstrašujícími příklady jsou Miroslav Donutil, Martin Růžek, Karel Gott, židovské typy se dostaly ke slovu jaksi druhoplánově, jako příklad mohu uvésti Arnošta Goldflama a Otakara Brouska st. Ponejvíce je ukazována jakási zprzněná židovská komunita degradovaná svým přílišným splynutím s národním prostředím českým.¬                 Okouzlen tímto nepovedeným dílem může býti pouze člověk zcela zaslepený námětem (může to býti i "módní" důvod), který o Židech neví podstatného nic. A já se ptám: Může býti umělec spokojený z potlesku od těch, kteří nerozumějí?¬                 Poznámka: Upozorňuji na místní zajímavost — oddechovou diskusi 'Židovské vtipy'. — Případné opoznámkování: uživ. Oskar. (12.05.2018)

Především si nemyslím, že „mám rád židovské anekdoty“ je věta, kterou byste měli uslyšet prakticky od každého snoba. Nepochybuji, že v tom něco snobského může být, pokud tuto větu vysloví snob. Nemělo by to však být důvodem pro odsouzení celého díla. Za sebe mohu říct jediné, určitě nejsem snob, a proto neříkám, že „mám rád židovské anekdoty“. Já je prostě miluji. Ono to totiž ani tak nejsou anekdoty, jako koncentrované životní zkušenosti a filozofie jednoho z nejstarších národů. Jsou v tom zamíchány dílem zkušenosti, dílem kus života, kus lidskosti, kus vypočítavosti, kus lidských povah, dobrých i zlých. To vše, podáno s nadhledem a s humorem, tvoří neuvěřitelně pravdivé lidské příběhy. Možná právě proto mají křesťanství a islám dodnes problémy se židovstvím, i když dlužno dodat, že samotní Židé toho udělali dost málo, aby se jim dostalo ze strany křesťanů a muslimů pochopení. Každopádně seriál židovských anekdot je úchvatný, o co se zasloužily v nemalé míře skvělé herecké výkony protagonistů. Je jenom škoda, že jich bylo natočeno tak málo. Dávám za 5. A přidávám jednu parádní židovskou ze života navrch. Ptá se Kohn Roubíčka. Líbějí prominout Roubíček, mají rádi takové ty postarší ženy s velkou, tlustou prdelí. Ne odpoví Roubíček. A takové ty se šedivýma vlasama a kalnýma očima. Ne diví se Roubíček. A takové ty s povadlýma prsama a dojitou bradou. No to už vůbec ne odpoví Roubíček, co si to vo mně myslí. Tak líbějí prominout Roubíček, proč mi potom chodí za Sárou? (04.03.2012)

Geniální! Já naše židovské anekdoty miluji, ale je mi jasné, že ne každý gój židovskému humoru rozumí a umí se vcítit do židovského myšlení. V téhle komedii mě mile překvapilo, že čeští herci výborně prezentovali židovské charaktery a velmi povedeně představili divákovi radosti i strasti jidiškajt neboli způsobu života aškenázského židovstva. Ovšem nutno vzít v potaz, že pan Brodský, Kopecký, Růžek či Stella Zázvorková jsou páni Herci! Zkrátka špička. Vlastně jediný, který se do role nemusel nijak nutit, byl Arnošt Goldflam, který je židovského původu. Tohle se opravdu povedlo a pro mě zcela jasně za 5 hvězdiček. (08.01.2015)