Stalo se jedné noci

Staronovou potíží filmové klasiky ať počátků němého nebo zvukového či barevného hraného filmu je, jak se na ni dívat. Film není jen umění, ale také řemeslo a - řeklo by se - kusová výroba svého druhu. To řemeslo objevit, vymezit, naučit se mu a integrovat ho do palety vlastní poetiky jako základu původního uměleckého typu a občas i převratné koncepce rozhodně není snadné. Pro současného diváka je celá věc ještě více znesnadněna. Není-li jaksi přirozeně vlečen svou opalizující nostalgií, v níž vše, co je starobylé a starožitné, je krásné už proto, že tu patinu zkrátka nelze přehlédnout, má na vybranou dvě možnosti. Tou první je relativně méně nesnadný a více dosažitelný technický prézentistický pohled, který do kvality zařazuje automaticky všechno, co vzniklo po r. 2000 (1990, 1980, 1965, zpravidla tak, že byl-li jsem v té které době mladý, znamená to, že s mým životem začaly i lidské dějiny, mezi tím i žbrblavá drobnost zvaná film), tou druhou snaha více vidět film jako dílo, které je produktem doby svého vzniku, jež čas od času a případ od případu tuto hranici určitým způsobem překonalo. To je i případ rozkošné patiny STALO SE. Červenoknižní téma má slibnou, na svou dobu téměř avantgardní psychologii postav, pojednává o skutečném tématu a usiluje - i podle mě - s úspěchem o prolomení tohoto svazujícího korzetu dobové machy a konvence. V továrně na sny šlo tehdy jako dnes o doslova snový úspěch. O sen, který stále zůstává pozoruhodným diváckým zážitkem. (31.03.2008)

Tak tohle si mě získalo o fous víc než Caprovo "It's a Wonderful Life". Příjemně jednoduchá road movie s trochou sociálního patosu v reakci na Černý Pátek. Tenhle přehnaný optimismus mi je trochu proti srsti, ale přiznávám, že když začala autobusová zpívací scéna, dostalo to i mě. Gablea nemám rád a Colbertová byla většinou protivná, ale dohromady jim to šlapalo. Myslím, že si to někdy pustím znova... ----- Po druhém zhlédnutí (po letech letoucích) odvolávám, co jsem odvolal, a dávám plnou palbu. (26.06.2009)

Má ho ráda, nemá ji rád, nemá ho ráda, má ji rád, nemají se rádi, ale stejně to krásně skončí. A hlavně je přitom sranda, neboť Clark Gable si svého světáckého pisálka opravdu vychutnal. Nejsem sice žádným znalcem v oboru zrodu romantické komedie, ale tohle je určitě jedna z prvních a pokud ne, tak jedna z prvních povedených a ještě k tomu mluvících. Mám sice jisté výhradu ke vzhledu Claudette Colbert, ale kdysi patrně ideál krásy vypadal poněkud pomuchlaněji než dnes. Přesto díky za tu filmařskou radost a špetku naivně radostného optimismus. (22.01.2014)

Caprov film som videl vo Filmovom klube pred takmer 60 rokmi. Je pochopiteľné, že si ho už nepamätám,viem však, že som bol spokojný, ale nie ohromený. Preto sa nemôžem stotožniť s tým, že to bol prvý film, ktorý od Akadémie získal všetkých päť hlavných Oscarov. Neskôr to bol iba Prelet nad kukučím hniezdom a Mlčanie jahniatok, čo boli nepochybne filmy inej kategórie. Iba toľko k filmu, ktorý už pravdepodobne neuvidím opakovane. (19.02.2020)

Chvílemi hodně zábavné a krásně naivně "caprovské". Jenže chvílemi také hrozně nudné a dokonce i nesympatické. Jak jsem povětšinou uchvácen filmovými hvězdami klasického Hollywoodu, tak tentokrát mě Clark Gable spíše vytáčel a jeho frajerské herectví mi přišlo naduté a otravné. A velice podobně bych mohl mluvit i o Claudette Colbert, ve které jsem skoro celý film nedokázal nevidět Hanu Zagorovou. 6/10 (16.03.2015)