Hráč

Tim slizouny a křiváky umí, když se k tomu ještě přičte jeho výška...Zpočátku to dost nudilo, jen se hodně tlachalo o ničem, nezávislost snímku jasně dominuje, ne každému to vyhovuje. Možná za to může i příšerná kvalita v TV nebo samotný problém, taky ne pro každého přijatelný. Je smutné vidět své hrdiny jako obyčejné lidi čekající a často marně na důležitý hovor, ne že bych o Mecce pohyblivých obrázků měla zkreslené iluze. Kde jinde platí víc ono pověstné: "Všichni se sejdem v jedné posteli." (nebo v hrobě z bahna☺) Mě osobně pošlapali sametový trávníček, ještě že je jaro a brzy všecko doroste. Líbila se mi jemná příjemná hudba a závěr taky neměl chybu. Hlavně ať to má šťastný konec! (27.03.2012)

Roberta Altmana jsem vždycky považoval za "svého" režiséra, nevadí mi jeho zeširoka pojaté vyprávění se spoustou vedlejších postav, neunavuje mě množství nenápadných odkazů na slavné osobnosti filmové historie, přelomová díla a kultovní scény. Nenudí mě ani typicky altmanovsky vlažné tempo. Oceňuji jeho preciznost a škodolibost, s jakou znevažuje zaběhané postupy filmového průmyslu. V případě Hráče bych se vyhnul označení komedie, jakkoliv některé scény mohou lehký úsměv vyvolat. Zato prvky satiry jsou nepřehlédnutelné. Z celé obsáhlé Altmanovy filmografie právě Hráče považuji za jeho nejvyzrálejší kousek, kterému kraluje suverénní Tim Robbins v hlavní roli. Ten je mimochodem jedním ze tří důvodů, proč Hráči věnovat svůj čas. Druhým je chytrý scénář a tím posledním Altmanova pečlivost. Celkový dojem: 90 %. (28.12.2019)

Nesmírně vtahující satirický neo-noir a zřejmě to nejupřímnější zrcadlo, jaké kdy Hollywood sám sobě nastavil. Nehorázně úžasná je už úvodní osmiminutovka na jeden záběr, kdy se nám před očima jednak zhmotňuje filmové studio s důrazem na představování nových scénářů před producentem, jednak se začíná pomalu odvíjet příběh kolem výhružných dopisů, jednak se otevřeně naráží na slavné dlouhé záběry v dějinách filmu - jen tím se okamžitě stanovuje tempo a tematický rozsah celého filmu. Je to jako typicky nehollywoodský příběh, bloudící zdánlivě nesouvisejícími uličkami a dávající na odiv vlastní sebeuvědomělost, a zároveň jako klasický love-letter filmovému průmyslu, v jehož pokrytectví se skrývá nevysvětlitelná vášeň. Závěr se dá interpretovat různě a rozhodně má daleko ke standardně uzavřenému rámci - záměry Altmana a Tolkina ovšem naplňuje bezpochyby dokonale a hlavně cinefilům přináší podobné ironické uspokojení, jaké v emocionální formě nabídl Wilderův Sunset Boulevard. 90% (30.11.2020)

Zaujímavý film na túto tému, len veľmi rozťahaný. Tim Robbins je skvelý herec, no neviem, či tu bol zrovna najpresvedčivejší. Celé to na mňa pôsobilo ako jedna veľká konverzačka o ničom. Tento film o Hollywoode zrovna odteraz nepatrí medzí moje obľúbené filmy, skôr sa mi naň odteraz pozerá ako na priemerný film, proste žiadna sláva, ničím to nejak extra nezaujalo. Nepotrestanie zločinu nie je nič neobvyklé. (04.05.2013)

Posledny ´velky´altmanov film ironicky kritizujuci eru noveho hollywoodu s genialnou uvodnou oseminutovou scenou bez strihu, ktoru neskor parafrazoval a mozno este lepsie natocil mitsuo yanagimachi v who is camus anyway (vcitane ´rekurzivnych´ dialogov dvoch postav komentujucich filmy s maximalnymi dlzkami scen bez strihov) (09.04.2007)