Night Hair Child

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $160,000║ (18.05.2010)

Příběh je nerovným duelem mezi dvěma hlavními postavami, sladkou a zamilovanou Elise a jejím záludným a sadistickým nevlastním synem Marcusem s tváří dvanáctiletého andílka. I když se ve filmu téměř nic neděje, napjatou atmosféru režisér udržuje pomocí paranoii Elise, nedůvěrou manžela Paula a zvrhlým jednáním Marcuse. Jako obdivovatel půvabů exmanželky Petera Sellerse Britt Ekland jsem si při několika scénách přišel na své; výkon "Olivera" Marka Lestera je více než slušný. Trochu stranou byl odstrčen Hardy Krüger v roli nerozhodného manžela Paula. Na   debutové dílo (ve 47 letech) režiséra Andrei Bianchiho (později slavného autora filmových   hororů) je to dobrý počin. (27.01.2024)

Není to nijak oslnivý film - jako spíše skromné natočené, lehce perverzní a znepokojující koprodukční drama/thriller, v němž ale najdete spoustu intrik, nahoty a erotiky, možná na svou dobu i trochu nemorálnosti a kontroverze. Nepopíratelně nemocný skript (mmj např. i incest), a místy docela dobrá děsivá, psycho-morbidní-mysteriozní atmosféra, jej dělá alespoň občas docela zajímavým. Jinak je to ale celé docela pomalé a unavené, poslední cca půlhodinka však stojí za to, a úplně nakonec přijde opět nějaké to oživení v podobě malého překvapení, a ten úplně poslední, konečný zvrat, to je taky něco neskutečného, nečekaného a nepředvídatelného. Vynikající Britt Ekland (jedna z nejkrásnějších žen své doby původem ze Švédska) a opět slušný Stelvio Ciprinani (docela smyslný hudební doprovod) je to nejlepší tady! Mark Lester je ve své roli také docela přesvědčivý, pouhé tři roky po svém největším komerčním úspěchu, se možná trochu překvapivě ale naplno ukázalo, jak vyzrálý herec z něj vyrostl (stále to bylo ale dítě!), tedy něco úplně jiného než jsme u něj byli doposud zvyklý! Zapomeňte na roztomilého klučinu z muzikálu Oliver, tady máta malé krutého a manipulativního parchanta, smilníka, sadistu a voyeura, vlastně on za to nemůže, je to narušený psychopat! Britt pomalu odhalující se před svým nevlastním synem (scéna jak vystřižená z "Non si sevizia un paperino" ze stejného roku od režiséra Fulciho, kde se svlékala podobným způsobem Barbara Bouchet před mladým klučinou) spolu s jinými v jejich podání (jednou jde v uvozovkách o pouhou halucinaci ze strany Ekland), je asi to nejpamátnější tady. Stojí za vidění alespoň jednou, pokud na film už narazíte. (09.04.2013)