La tarantola dal ventre nero

Pozor, komentář obsahuje spoilery. Black Belly of the Tarantula je ukázkové, perfektně zpracované sedmdesátkové giallo, které dělá čest svému žánru. Režisér Cavara velice obratně využil Bavovo klasické schéma (Sei donne per l'assassino), takže vrah zabíjí mladé a krásné ženy, které mají tentokrát spojitost s lázeňským salónem. Snímek je navíc vybaven notnou dávkou krve, takže vrah se opravdu při zabíjení vyžívá, nejprve totiž své oběti paralyzuje akupunkturní jehlicí a pak kuchá nožem. Hlavním hrdinou Tarantule je inspektor Tellini, který se snaží vraha dopadnout, ale díky krizi v jeho osobním životě, mu vrah neustále uniká...... Co bych na snímku vyloženě vyzdvihnul, tak to je parádní atmosféra. Ta je tvořena především delikátními vraždami, klasickými giallo postupy a také díky geniálnímu Morriconeho hudebnímu doprovodu. No prostě pro horrorového a hlavně pak giallo fanouška jasná volba! Pokud bych někomu chtěl doporučit nějaký giallo snímek, aby si udělal představu o tomto žánru, byl by to právě tento. (17.04.2009)

Umíte si představit situaci, že s někým vedete obšírnou konverzaci, zdárně chňápete význam všeho, co do vás druhá strana hustí, protože nejste žádnej blbec a v hlavě prostě tu průměrnou slovní zásobu máte, když najednou bum, podlomí se vám kolena, jelikož v rozhovoru někdo řekne giallo a vy netušíte která bije? Jo, možný je cokoliv, rozumbradů je všude dost, takže není od věci jejich řady doplnit a předcházet tak společenskému znemožnění. S klidným svědomím tak mohu všem hltačům tohohle žánru napsat, že na mě už jste krátký, neboť já mám povinnou návštěvu v těchhle neklidných vodách čerstvě za sebou. Klika, že Tarantola nejspíš obsahuje všechny potřebné ingredience, které bych měl znát, tedy kozy venku, pěkné baby, něco rozlitého kečupu, lehce depresivní kameru, šílený soundtrack (promiň, Ennio) a vraha, který překvapivě není zahradníkem .. tudíž jsem po dnešku poučen a dělám rovnou giallu pápá, protože mi to jednou bohatě stačilo .. (08.03.2015)

Na giallech mě vždycky baví takové ty tajemně honosné názvy a až humorné pointy, respektive důvody, proč se děje to, co se v nich děje. Jakoby v nich nebyl právě ten důvod, ta záminka, až tak důležitá, hlavní je odhalit pachatele (někdy až naprosto bez zjevných stop k němu vedoucích, fakt mi připadá, že tvůrci rozjedou krimi příběh a když už cítí, že by to mohlo skončit, tak si hodí kostkou, kdo by to z těch načrtnutých postav mohl být - podle toho pak vypadají i ty důvody) a to, proč to dělá je až vedlejší a prostě to jen nějak rychle vysvětlíme (pokud možno trošku bizarně, ulítle a humorně). Černé břicho tarantule je dostatečně akční, má zajímavé mordy, hezké ženy (včetně jedné bond girl), spád, syrovost, sedmdesátkovou auru, má prostě všechno. A pak se najednou odhalí vrah, tak nějak se zdůvodní jeho konání a všechno to nadějné a slibné na filmu spadne o kousek níž. Ale jo, už jsem dlouho žádné giallo neviděl a tohle bylo v mnoha směrech velmi slušné. (14.07.2015)

Vkusné typické giallo se silnou vizuální stránkou, luxusní stylizovanou kamerou, s překvapivým množstvím akčních sekvencí a jemným mistrovým hudebním doprovodem (dirigent Bruno Nicolai). Navíc byl tento film opravdu perfektně obsazen, samá známá eurobabes (dokonce tři "Bond Girl" pohromadě!), co jméno, to ve svém žánru už nějaký pojem (Bouchet, Auger, Bach, Incontrera, Sandrelli, Falk nebo Giorgi), tolik hereckých es pohromadě v jiném filmu jen tak nenajdete. K mému zklamání si zde moje oblíbená kráska Barbara Bouchet zahrála jen v úvodních cca 10 minutách (mimochodem první pětiminutovka je opravdu parádní pamětihodná sekvence), ale snad jako jediná se zde pořádně odhalila, škoda, počítal jsem s hlavní rolí, ale co by měla říkat taková Barbara Bach v jednom ze svých prvních filmů, musela si holt ještě na tu svou první pořádnou roli počkat. První polovina je vážně silná, pak spiknutí trochu ztrácí na rychlosti a spíše se přesune do rutinní záležitosti, konec je ale opět překvapivý a myslím, že i dobrý. Mnoho výtek bych k této obrazové lahůdce neměl, snad jen podobně jako píše Koly k hlavní roli nejistého a na první pohled i poněkud znuděného inspektora Telliniho, jehož postava mě moc neoslovila, a pak ke krvavým efektům. Ten kečup se vážně moc nepovedl, v mnoha jiných filmech poté tuto rekvizitu uměli tvůrci napodobit daleko věrohodněji, ale už jen ta představa celkem vynalézavého a nápaditého provedení oněch sadistických vražd vyvolá v člověku více nevolnosti než ohromné kaluže krve. Cavara natočil vkusný film, který je opravdu podobný "Sei donne per l'assassino" od Bavy nebo Argentově prvotině "Bird with the Crystal Plumage", která sklidila světový úspěch a ohlas, ale rozhodně ho nelze vinit z nějakého kopírování jako spíše z toho trochu profitovat. Canavara, spíše druhořadý a nedoceněný režisér, lepší film už poté nikdy nenatočil. (01.10.2010)

Velmi nadstandardní kousek , který diváka udrží v pozoru především díky skvělým vraždám krásných žen a tentokrát velmi zlověstné Morriconeho muzice. Zápletka není nijak geniální a rozuzlení mohlo být nápaditější ale dobová atmosféra a giallo trademarky fungují na jedničku tak není důvod tarantuly nedoporučit a nepokochat se další kvalitní Italskou záležitostí. (30.01.2011)