Ja - vodolaz - 2

Leonid Krinickij je vedoucí pracovní brigády oděských potápěčů. Je to mužský, na kterého sedí ono uznalé: frajer! Je to chlap, který by lejstro na svou funkci předáka ani nepotřeboval prostě proto, že respekt a autoritu u chlapů má zcela přirozeně. A má taky jednu průpovídku: „Na jedničku se potápí Neptun, na dvojku já…“ I proto jeho volací znak je „já, potápěč 2“.
Jednou narazil v přístavním kapitanátu na starého přítele, Alexeje Gutyrju, předsedu rybářského kolchozu ze své rodné vesnice. S ním ho nespojuje pouze původ, ale i tragické zážitky z dětství prožitého za války. A tento hrdina odboje se teď doprošuje u jeho náčelníků o pomoc pro svoji vesnici. Chce nechat odstranit z plavební dráhy v jejich zátoce překážku, která jim brání vyplouvat na lov i s velkými rybářskými sajnery. Tou překážkou je nákladní loď, kterou potopili Němci na samém začátku války. S vrakem má i Leonid spojenu spoustu těžkých vzpomínek. Právě k němu se oni dva s Alexejem potápěli, aby v době, kdy už začal na Ukrajině hlad, vynášeli z potopené lodi převážené obilí. Právě během této záchranné akce přišel ostatně Alexej k těžkému zranění, kvůli němuž dodnes kulhá.
Leonid si prosadil svou. I za cenu svých dovolených najdou potápěči v rozvrhu úkolů, které jinak už mají naplánované na dva roky dopředu, pár dní a pojedou na tuhle fušku mimo pořadí. Vzal s sebou i syna a slíbil Marii, ženě, s níž žije, že jí bude psát, jenže ani na jednoho si nakonec nedokáže najít kvůli práci čas. Naštěstí má přítele. Kdysi spolu zachraňovali od hladovění vesničany, dnes Alexej zachraňuje zase Leonida a jeho rodinné vtahy. (chamonix)