Pán veľrýb

****1/2 - Jste-li k něčemu předurčeni a máte-li dostatek energie na to, aby jste to všem dokázali, je jedno, jaké jsou tradice. Nádherný film, s krásně nasnímaním okolím, neskutečně citlivými a kvalitními hereckými výkony, dostatečně silným a emotivním příběhem a až vangelisovsky podpůrnou, přímočaře příjemnou a efektní hudbou. Skvělá podívaná, která rozhodně stojí za vaši pozornost. (29.09.2004)

…a pocházím z dlouhé linie náčelníků, která sahá až na Hawaiiki, kde jsou naši prapředkové. Ti zaslechli, jak Země pláče a poslali muže, který přijel na hřbetě velryby…. Nenapíšu nic nového: poetický příběh o úctě k tradicím starých Maorů s příchutí fantasie a podněty k zamyšlení. Ale… já prostě všeobecné nadšení nesdílím. Prostě film, kde je na úvod 40 minut nuda, nezachrání ani sympatická Keisha. A vlastně se ani nechci stát náčelníkem! PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? Více se budeme věnovat bojovému umění. Hlavně stylu – vypláznutý jazyk. Tím totiž říkáte nepříteli ,, SNÍM TVOJE MASO“. Nic pro vegany. (21.02.2009)

Nádherný a zároveň jednoduchý příběh z Nového Zélandu o rodu Maorů, jejich mýtech a kultuře. Podmanivá Keisha Castle-Hudges mě chytila za srdce a já ve scéně na školním představení plakal dojetím. Dokonalost tohoto díla dokládá - knihu napsal muž, scénář a režie žena, hlavní představitelka dívka, nejvýraznější role dědečka náčelníka muž. Rovnováha - příběh o přírodě, o lidství, o vzepření se stereotypu v myšlení a o útěku od rodinného neštěstí o vytrvalosti a magii, kterou civilizace pomalu vytlačuje z našich životů. Magická je i hudba Lisy Gerrard. Děkuji Ti Niki Cairo ( jsi nejen krásná navenek, ale hlavně uvnitř, protože Whale Rider mohl vzniknout především v srdci - v mužském na papíře a žena mu dala vizuální podobu ). (18.09.2008)

Whale Rider zobrazuje život súčasných Maorov na Novom Zélande a približuje domorodú kultúru lepšie ako dokumentárny film. Tento niekoľkovrstvový príbeh ukazuje na troch generáciách vzťah komunity domorodých obyvateľov k tradíciám. Hoci najstaršia generácia (Koro) ich dodržiava, ďalšia generácia zostáva vlažná. Režisérka Niki Caro veľmi citlivo pristupuje k filmu. Rozbieha viacero paralelných línií deja. Mnohé z nich akoby len rozohrala a napokon nepoužila. Ale práve nimi naznačuje rodinné vzťahy a vzťah k tradíciám. (Vzťah otca a syna Hemiho, starého Koroa, Porourangiho a Paikei, život Maora v Európe, ako aj vzťah maorského muža a ženy). Nádherné prírodné scenérie a vynikajúce herectvo mladučkej Keishe Castle-Hughes a jej dospelých kolegov podkresľuje ladná hudba. Poznámka na záver: Keď distribútor napíše, že ide o "dojímavý príbeh o priateľstve 10-ročného dievčatka a stáda veľrýb", dosiahne dve veci. 1) Na film neprídu tí, ktorí by si film vychutnali (ako ja) a 2) prídu naň milovníci "Zachráňte Williho", ktorí môžu byť dosť sklamaní. Je to divné počínanie. (04.05.2005)

Zprvu jsem byla lehce skeptická, děj mě nezaujal, feminismus Niki mi mírně vadil (zvláště když někdo viděl i Její případ), ale srdceryvný projev Pai mne naprosto odrovnal. Poté jsem začala oceňovat její snahu o zrovnoprávnění a neutuchající lásku k zatvrzelému dědovi. Trpělivá Pai navíc přinesla velrybám největší oběť. (06.04.2008)