Lady Snowblood

„To je neuvěřitelné! Co má tohleto znamenat?!“ pronesl jeden venkovský učitel poté, co ho místní balíci ubodali. A mě nezbývá, než se k jeho údivu přidat. Ubodali jej sice proto, že byl v bílém a to momentálně nebylo vhodné, ale vlastně jej ubodali, protože vytáhli z vesničanů podvodem peníze (to jen tak na okraj). Na žánrové zvláštnosti typu sytě červené barvy se sykotem unikající z jakéhokoli nově vytvořeného tělního otvoru a realistického ozvučení bojových scén (když ten v záběru bouchne někoho druhého v záběru, tak musí někdo mimo záběr silně dupnout - a je to!) se v tomhle filmu dá spolehnout. Co pro mě byla novinka, to byla „dokumentární“ kamera hlavně v první části v exteriérech. Asijský herecký styl taky bomba, ale jiný kraj, jiný mrav, to uznávám. Já vím, je to klasika žánru a je to staré, ale - a to aniž bych tu chtěl rebelovat - upřímně by mě zajímalo, kolik procent by to mělo, nebýt módy (nejen) asijských béčkových filmů a skutečnosti, že QT podle toho natočil KB. Jinak v zájmu spravedlnosti je třeba říct, že Lady Snowblood je přiznaný morytát, čili nadsázka povolena. Dále se zde nechá najít několik vážně působivých scén a celkově má způsob vyprávění příběhu cosi do sebe. Ve filmu je navíc zjevná spousta narážek na historicko-filosoficko-sociologické konotace, z nichž leckteré by se mohl pokusit analyzovat i ďábelský nejaponec. Leč to nechám na jiných, protože - se mi prostě nechce. (22.06.2010)

Ani by mě nenapadlo podívat se na krvavý film o pomstě, kdyby byl vytvořen v jiné zemi než v Japonsku, Kill Billa jsem ale viděla ještě v dětských letech a tehdy mě velmi zaujal. Lady Snow Blood se od něj však liší. Společný mají jen téma pomsty, ovšem zpracování a atmosféra je zcela odlišná a u mě jednoznačně vítězí Lady Snowblood. Ani chvíli jsem se nenudila, příběh je podán velmi poutavě a nejde tam jen o nějaké boje, ale také o lidskou čest a vlastní sny. Krev a krutosti jsou tam sice k vidění víc než dost (i když méně než v Kill Billovi), jenže naproti verzi od Quentina Tarantina nepůsobí tak počítačově a ani realisticky a i v tom spočívá kouzlo starších filmů, kdy se lidé nespoléhali na počítačové efekty, nýbrž na vlastní úsilí a vynalézavost. Zpočátku to na mě působilo úsměvně a tím si mě film získal. Poetické názvy epizod a povedené dialogy, sympatická představitelka hlavní role a působivé ztvárnění, které někdo, zvyklý na „dokonalé“ počítačové zpracování, asi neocení, jsem si však užila. (25.09.2010)

Asi jako spousta dalších, co to tu viděla, jsem na film koukl hlavně ze zvědavosti, čím že se to nechal Tarantino inspirovat při psaní Kill Bill. Mno... nebudu to napínat, Lady Snowblood je jen slabý odvárek řádění Nevěsty Umy Thurman. Avšak oněch stylizovanejch záběrů, jako třeba cákance krve na fialové kytky (nevím, co to bylo za kytky, asi fialky :-), nebo ikonická červená krev na sněhobílém... sněhu :-), jsem se dočkal, je to tady všechno, včetně jedný songy, co zazněla i v Kill Bill. Kurde ale tu japonštinu nedostanu půl roku z uší...! (08.07.2014)

Lady Snowblood je jistě pro dnešního (a ještě ke všemu evropského) diváka naprosto bizarní, ale možná právě proto poměrně osvěžující podívaná. Všechno je tu divné. Od zvláštního "rybo-okého" objektivu, jímž je film z většiny nasnímán, přes neustálé zoomování a podivně nesourodou střihovou skladbu, až po totálně komixový příběh s veškerou jeho nepravděpodobnou logikou, v němž krev kečupové barvy teče veleproudem (a člověk si tak nějak nemůže nevzpomenout na Čtyři vraždy stačí, drahoušku). Tarantinův "remake" však považuju za značně vyzrálejší a propracovanější dílko. Jeho sebeironie mi v Lady chyběla nejvíc. (12.02.2007)

Díky bohu, že si Tarantino vybral tuhle Japonskou pecku jako předlohu pro svůj fantastický Kill Bill. Lady Snowblood má na první pohled klasickou zápletku jako většina filmů o pomstě, ale není tomu tak, protože se nemstí jako ve většině podobných filmů hlavní hrdinka, ale její dcera, která je od malička vychována jako zabiják a v hlavě nosí jen myšlenku na pomstu. Vizuálně snímku nejde vůbec co vytknout a hlavně já osobně miluju kontras sníh - krev. Krví se v Lady Snowblood zrovna moc nešetří a krev ani neteče ona rovnou stříká ! Dále nejde nepochválit fantastickou hudbu kterou si určitě zamiloval i Tarantino a troufnu si říct, že tenhle snímek je průkopník v žánru o pomstě. (07.06.2010)