La niña de la comunión

Viktor García, už na mě zapůsobil před mnoha lety, svými Horory Mirrors 2 či Return to House on Haunted Hill a dnes jsem mu dal šanci i v této duchařině (které nevyhledávám) a opět nezklamal. Tohle byla hodně solidní jízda, už od samého začátku, kde si frajerka vidličkou probodne krk, no hned mi bylo jasný, že tohle byla pro dnešní večer trefa. Musím vyzdvihnout sympatické teen obsazení, skvělý "drogpárty" úvod, no a hlavně atmosféru, která byla místy hezky děsivá. Vzhled ducha byl správňácky strašidelný, na masce si dali záležet, no a dojde i na pár krvavých smrtí. Kdo neupřednostňuje bu bu baf Horory, stejně jako já, tak tohle výjimečně teda k nočnímu zhlédnutí doporučuji. Dobrý Horor. Nakonec si na ten The Damned, budu muset už fakt brzy najít čas ! (193. hodnocení) (19.03.2024)

Dobové i geografické zasazení je fajn. Stejně tak mám rád filmy, kde straší děti a holčičkový duch v bílých šatičkách je mojí noční můrou. A nakonec mi to sedlo i herecky a hlavní hrdinka je hóóóódně sympatická. Nicméně jsem postrádal napětí. Nástupy strašidla jsou avizované dlouho dopředu, takže na lekačky můžete zapomenout a hlavně mi tu chyběla temnota charakteristická pro duchařské filmy. Jinými slovy tu nebyl přítomen strach  z neznámého. Kdyby tu partičku mládežníků pronásledoval umanutý zombík, vyšlo by to nastejno. Jasně, nic proti zombie, ale u duchařiny chi mít úplně jiné pocity. A navíc je tu konec, kterým to režisér úplně zazdil. Škoda, ale i tak se jedná u ucházející průměr. 55% (21.05.2023)

„Hlavně nebal vidláka, chtělo by to světáka!“ Radila Rebe. „Ideálně z Barcelony nebo z Plzně, to jsou fešáci,“ upřesňovala nosatá a pyskatá Rebe své, na Španělku až podezřele hezké kamarádce. Sara natěšeně přikyvovala a hned způsobně vyplázla jazyk, jak při přijímání, jenže ne na hostii, ale na pilulku extáze. To je pak těžký, užívat si strach o hrdinky, když mi je hned zkraje představí jako dvě zpovykané nány, které imrvére žvýkají, v kostele hlasitým hovorem ruší bohoslužbu a místo večerního studia Almanachu cudné panny utíkají pařit na diskošku, s bohulibým plánem ožrat se, zfetovat a pak si lehnout pod nějakého namachrovaného hezounka. ZRCADLO NA SKŘÍŇCE: [][] Je zamžené. To v hororech bývá. Ha! A co ten závěs u vany? Nepohnul se? ... RYC! Jo jo, tahle lekačka se povedla. Honem do koupelny, servat z tyče náš koupelnový závěs. Sichr je sichr. Kdyby se po něm Faustka ptala, svedu to na rybenky. [][] Finále dalo vzpomenout na Panenky a jejich duše. Teď už jen najít nějakou mast na ty hnusné fleky, co se mi objevily na kůži. Tři, docela velké. (05.12.2023)

García není nijak výrazný režisér a duchařiny většinou až tak nemusím, páč nebývají strašidelné. Snad že jsem opět neočekával nic solidního, byl jsem příjemně překvapen. Ano, z hlediska originálnosti příběhu nic nového, i když konec jsem očekával trochu jiný, tudíž za něj dávám hvězdu navíc. Velmi dobrý vizuál, strašidelná hudba, studna evokující Kruh, lehce našlápnuto k bodyhororu (tady zamrzí, že tvůrci nešli více na dřeň...nebo na kost), démonické děvčátko a cosi temného, co divák zví až v závěru. I projevy ducha byly dobré, snad jen dvířka na toaletě působila poněkud komicky, ale pak už to bylo fajn. V jednu chvíli jsem očekával, že kromě panenky dojde na klišé se zrcadly, to se naštěstí nestalo. Noční můry s vodou měly náboj a nechyběla ani mlha, kdy jsem zadoufal, že se příběh překlopí do gotického hororu, protože rozvaliny se k tomu přímo nabízely. Zatím Garcíův nejlepší snímek - 3,5* (03.06.2023)

Prozatím má film celkem pozitivní hodnocení ale já musím jít proti proudu. La niña de la comunión je za mě další tuctovou, nikterak originální a tudíž spíš nudící duchařinou, která nepřinese nic co by nebylo k vidění už někde jinde. K tomu minimum hororové atmosféry, minimum napětí a k tomu klasicky pár nefunkčních lekaček. Někomu ale ke štěstí stačí málo. A milovníci duchařin(což já nejsem) si evidentně přijdou na svý. Takže s chutí do toho. Jako bych nic nenapsal. (21.05.2023)