La casa dalle finestre che ridono

Prvních pár minut mě nalákalo na očekávání přesně toho starého italského ďábelsky strašidelného hororu, co mám tak rád. Děsivá freska na steně kostela v malém zapadlém venkovském městečku, které na první pohled něco skrývá, zmínky o tajemném mrtvém bláznivém malíři posedlém smrtí, který fresku nedodělal a jeho dvou sestrách, postupné odhalování tajemství, kvůli němuž zemře první člověk... jenže z toho nakonec skoro nic nebylo. Hodinu se, až na naprosto šílenou scénu s hlemýždi, skoro nic neděje, o všem se pořád jen mluví, atmosféra se drží při zdi tak moc, že koukáte spíše na trošku mystičtější částečně romantický thriller než horor, aby se naplno rozjela do konečně nahuštěných závěrečných 10 minut... Čekal jsem to trošku temnější, a stačilo by k tomu málo, takhle je to docela nuda. Má to ale výbornou hudbu. 2,5* (17.08.2009)

I když giallo není úplně tak příliš můj šálek čaje, velmi rád se na nějaké občas podívám. Zde jsem zvolil nadmíru dobře. Předem upozorňuji, že kromě závěru a úvodu, se nejedná o žádné napínavé a dechberoucí gore masakry s jednoduchým rozuzlením. Právě naopak, film mi přišel až neuvěřitelně "argentovský" ... A i když jsem zřejmě nikdy nepochopil zcela "genialitu" Argentova Deep Red, zde čišila z každého záběru kamery podivná, zvláštně neuchopitelná nechutná atmosféra. Vyloženě "pocitový horror/pocitové giallo", jak někteří nazývají. Jako by něco stále "viselo ve vzduchu". Krásná krajina, špičková kamera, "slizský" pocit z většiny scén, velice pomalé tempo, které paradoxně nezrychlí ani v samotném finále. Výborný film a excelentní giallo, v rámci žánru naprostá špička. Bohužel, té krve přece jen pro mne mohlo být trochu víc (tak dva, tři kýble ...) a bylo by to za plný počet... (26.12.2008)

I když sečtu všechny klady, tedy cirka tři strach nahánějící scény, ucházející námět, atmosféru odlehlé italské vesničky a relativně povedenou (i když s předstihem lehce odhalitelnou) pointu, přes tři silné hvězdy se v hodnocení nedostanu. Minimálně střední část filmu je prostě a jednoduše nudná. Mírný nadprůměr určitě, ale zdejší oslavné ódy pasující The House with Laughing Windows na pozici div ne nejlepšího eurohororu působí jak z nějakého alternativnímo světa, v němž nevznikla díla jako Phenomena, La Residencia, nebo Who Can Kill a Child? 7/10 (06.03.2009)

Giallo je žánr, který svá vlastní vnitřní pravidla dodržuje až s noblesní precizností. Výborné zvládnutí žánrových pravidel je v tomhle případě to, co bude divákovu oku maximálně lahodit. A tenhle film je toho více než dobrým příkladem. Děj je zasazen do horkého letního prostředí malé zapadlé vesničky kde čas plyne více než pomalu - už to je skvělým atributem pro velmi pomalé a zároveň atmosférické, dusné a hutné giallo vyprávění o postupném rozkrývání jedné děsivé záhady. Prostředí je pro atmosféru skvělé - kostel s ústřední malbou, opuštěné domy, staré pokoje s letitými dveřimi, které náležitě vržou... A spousta postav nejrůznějších charakterů, které se kolem hlavní postavy - restaurátora Stefana točí. Jednání postav je úměrné dusnosti a nejistotě toho, co bude rozkryto v následující chvíli - nevíte, kdo lže, kdo něco skrývá a kdo má jen strach. Ukázková žánrovka, moc moc dobrá. (02.11.2010)

Avati točil horory jen zřídka, ale když už se k tomuhle žánru odhodlal, slavil úspěchy, alespoň co se fanoušků týče. The House with Laughing Windows není zcela klasickým giallem, ve kterém řádí maskovaný vrah v černých rukavicích. Jeho nejsilnější stránkou je atmosféra vesnice uprostřed mokřad, jejíž obyvatelé skrývají tajemství. Divák tu prostě cítí, že není všechno v pořádku. Napětí se chvílemi zažírá pod nehty a stále víc začíná být jasné, že zlo tu má nečekanou, neuchopitelnou podobu. Závěr je vygradován naprosto excelentně, škoda jen toho prostředku, v němž se nic neděje. Jinak název mi přijde nesmyslně zavádějící. (27.10.2011)