Motýl s křídly od krve

Musím říct, že film mě už od začátku dostal použitím Čajkovského hudby, která je prostě nádherná. Jedná se o jeho první klavírní koncert a myslím, že většina z vás zná už tu úvodní, dramatickou melodii. Italové, podobně jako Japonci, dokáží propojit nádhernou vážnou hudbu s děsivými scénami. Tohle je něco, co se rozhodně nedaří každému. Zde je to podpořeno i dobrým příběhem. (01.03.2014)

Krásný název, ale upřímně jde o giallo které mě osobně moc nechytlo, a to i přes velmi realistické vykreslené policejního vyšetření (forensní patologie+soudní proces, muž držen v kleci v soudní síni-nevídané!, velkých a důvtipných záběrů do minulosti, pro důležitost a objasnění celého případu). Dwi řekl první větou vše, a já jen dodám že kdyby tu bylo více akce, méně dialogu, více vražd a explicitího násilí a obrazně velkých scén, případně větší nahoty, hodnotil bych nejspíš jinak, ale jinak neuvěřiteně bohatý a rozmanitý hudební doprovod, včetně Tschajkovského klavirní klasiky B Minor, byl parádní a krásně splynul s příběhem a originální Ferrio hudbou, tady sem nakonec musel dát přeci jenom o hvězdičku víc. Herecké výkony a jednotlivé charaktery mě tentokrát ale vůbec nezaujaly. Titulní postava byla docela prkenná. Neříkám však že film po technické a umělecké stránce nebyl parádní, ale za velký a zásadní film v žánru jej rozhodně nepovažuji, náhlý konec byl docela zklamáním. Přednost dám spíše Tessariho poliziesco kouskům (celkem 6 záležitostí). (11.05.2011)

Béžový kabát, rukavice, nůž nořící se pětkrát do dívčina těla. Ač je vrah dopaden, divák si není jist, zda je tím pravým. Záhy vyjde najevo, že byl zatčen nevinný. Zatímco seděl podezřelý Marchi ve vězení, umírají další mladé ženy. Trochu protřelý divák má už stejně jako policie jasno, kdo je skutečným vrahem. Jenže tvůrci si nechali překvapení na konec. Solidní, byť ne zcela výtvarná kamera, standardně dobrá muzika - pokud někomu přijde, že klíčový hudební motiv již slyšel, pak si stačí poslechnout znělku k seriálu Tajuplný ostrov 1973, ke kterému složil hudbu rovněž G.Ferrio - téměř nulové gore, nahota jen v náznacích. Žlutější než film jsou však kalhoty Marty Clericové (Lorella De Luca). Nejzajímavější je práce forenzních kriminalistů a její srovnání s dnešními možnostmi. Průměr vylepšil závěr - 3,5*. (07.08.2018)

Ortodoxní příznivci gialla budou pravděpodobně zklamáni, neboť Duccio Tessari kombinuje tenhle specifický taliánský žánr s prvky sarkastické kriminálky, thrilleru a soudního dramatu, přičemž hlavní pozornost zaměřuje na samotný akt vyšetřování než na způsob provedení vražd (krve je zde opravdu pomálu). S až chladnokrevnou precizností pomocí různých vědeckých metod jsme svědky postupného osvětlení vraždy sedmnáctileté studentky, jejímž pachatelem se zdá být moderátor sportovních zpráv. Vedle hlavního motivu však Tessari rozehrává několik mikropříběhů, které zdánlivě hladké vyšetřování zanášejí stopami pochybností (nevěra manželky moderátora s právníkem, další mordy) a víceméně logicky směřují k finálnímu obratnému rozuzlelní s odzbrojující hudební smyčkou Gianni Ferria. Ve výsledku se tak celkový dojem blíží spíše k lehčímu průměru, ale vzhledem k nostalgii po klasických italských detektivkách musím ještě jednu hvězdičku přitlačit (18.02.2006)

Filmom sú popretkávané policajné hypotézy, pekne sa to počúva a zaujímavo to vyznie. Veľmi pekný vizuál, doprevádzaný vynikajúcou hudbou. Je tu máličko vražd a sú vykonané mimo záber a tak neoslnili. Je tu také uvolnené mysteriózno, lebo údajného vraha zavreli, ale vraždy aj tak pokračujú. Tak film je hlavne o dohadoch a má viacero podozrivých. Film sa snažil zaujať, ale vyšiel z toho bezzubo, ničím nevyčnieva zo šedej clony priemerných giall. Lebo je predvídateľný, nevýrazný i tuctový, ale 3* si aj tak zaslúži. A aby som nezabudol, ďakujem Kangaxovy za titulky. (15.06.2015)